Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1183/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1183.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies and lack of significant public interest.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1183/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by I. L. and M. L. against a municipal decision. The applicants argued for the annulment of the administrative ruling, but the Court found they had not exhausted all available legal remedies before seeking constitutional review. Furthermore, the Court determined the complaint did not significantly exceed the applicants' private interests or meet other statutory exceptions for admissibility.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if legal remedies are not exhausted and do not significantly exceed the complainant's private interests.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility subsidiarity principle final decision requirement significant public interest Czech Constitutional Court legal remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, tzn., platí, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu], nebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 290/03
Constitutional Court annuls lower court rulings for violating fair trial rights due to Supreme Court's formalistic interpretation of municipal lease agreements.
IV. ÚS 125/06
Constitutional complaint dismissed because criminal proceedings were not yet legally concluded when filed.
IV. ÚS 3256/10
Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible for non-final rulings and unfounded for pension rights.
II. ÚS 2948/10
Constitutional complaint dismissed for inadmissibility due to non-exhaustion of ordinary legal remedies.
III. ÚS 256/11
Constitutional Court dismisses appeal against High Court's inheritance ruling as procedural remedy not yet exhausted.
IV. ÚS 599/02
Constitutional Court voids bankruptcy creditors' meeting vote rules for granting one vote per creditor regardless of claim amount.
IV. ÚS 242/03
Constitutional complaint dismissed as inadmissible for failing to file an appeal within the statutory time limit.
III. ÚS 16/96
Constitutional complaint dismissed because prior law annulment does not automatically invalidate administrative decisions.
Pl. ÚS 1/98
Constitutional Court rejects amendment to civil rehabilitation law regarding privatized property claims.
I. ÚS 38/95
Constitutional court dismisses pension enhancement claim due to lack of legal basis under current social security law.
I. ÚS 322/96
Conscientious objector convicted twice for refusing service; Constitutional Court voids verdicts citing ne bis in idem and treaty supremacy.
III. ÚS 467/98
Constitutional Court dismisses appeal for violating right to court protection and suspends enforcement of prior ruling.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatelů I. L. a M. L., právně zastoupených advokátem Mgr. Lukášem Míšou, Pekárenská 12, Brno, proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 14. 9. 2010, č.j. ODSČ-31251-PŘ/-10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 30. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Magistrátu města Brna.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání.

Institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, tzn., platí, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 290/03

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 34, str. 321 a násl., usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 125/06

, publikováno tamtéž, svazek 40, usnesení č. 4, str. 781 a násl., nejnověji pak např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3256/10

,

II. ÚS 2948/10

a

III. ÚS 256/11

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí

Zákon o Ústavním soudu stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], nebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Ani jedno z výše uvedených ustanovení nebylo možno na projednávanou věc aplikovat. Pokud jde o situaci předvídanou ustanovením § 75 odst. 2 písm. b), stěžovatelka žádné argumenty, které by mohly svědčit pro případnou aplikaci tohoto ustanovení, v ústavní stížnosti neuvedla. Co se týče ustanovení § 75 odst. 2 písm. a), Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti za situace, kdy tato podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, představuje významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba, jako výjimku z obecného pravidla, vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 1996

sp. zn. II. ÚS 193/94

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 19, str. 159 a násl.). Z judikatury Ústavního soudu se podává, že naplnění této podmínky Ústavní soud spatřuje především v případech, kdy je podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu (usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 16/96

, publikované tamtéž., svazek 7, usnesení č. 1, str. 325 a násl, a nález Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 1/98

, publikovaný pod č. 281/1998 Sb.), nebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává potíže či nejednotnost a vyžaduje novelizaci předpisů, případně kdy se jedná o věc, jež se svou povahou týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství soudních sporů (nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 38/95

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 35, str. 283 a násl.), nebo je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy (nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 322/96

, publikován tamtéž, svazek 9, nález č. 127, str. 161 a násl.) či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu (nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 467/98

, publikován tamtéž, svazek 13, nález č. 31, str. 221 a násl.).

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že při posuzování podmínek aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přihlíží ke kritériím stanovených ve své judikatuře, v níž vyložil, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, kterou je třeba vykládat restriktivním způsobem. Vedle dodržení jednoroční lhůty je podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, i podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele z hlediska jejího významu [srov. např. nález ze dne 22. 10. 2003

sp. zn. IV. ÚS 599/02

, Sb. n. u., sv. 31, str. 101 (109); usnesení ze dne 21. 8. 2003

sp. zn. IV. ÚS 242/03

, http://nalus.usoud.cz; z komentářové literatury srov. Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu, ASPI, a. s., 2007, str. 385 a násl.; Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu - Komentář, 2. vydání, C. H. Beck 2007, str. 574 a násl.].

Ústavní soud zvážil, zda v dané věci ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a zda by tedy ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení nebyl důvod k neodmítnutí přijetí ústavní stížnosti, byť je jinak nepřípustná. Nic takového však nezjistil. Ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu se v dané kauze nedá dovodit podstatný přesah podané ústavní stížnosti, ať už potřebou zrušení neústavního právního předpisu, nebo tím, že by použitý právní předpis pravidelně vyvolával potíže v aplikační praxi, či že by se věc dala podřadit pod situaci týkající se mnoha případů. Nelze v dané věci ani dovodit potřebu zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržování čl. 89 odst. 2 Ústavy - respektování nálezu Ústavního soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal důvod pro postup dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a nezbylo mu, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj