Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 32/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.32.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal for violation of fair trial rights due to lack of specific factual allegations.

Geschäftsnummer IV.ÚS 32/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings. The applicant claimed violations of fair trial rights and the presumption of innocence but provided no specific facts detailing how these rights were infringed. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because the applicant failed to substantiate their allegations beyond general assertions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83; Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů, ale zabývá se pouze porušením ústavních procesních principů, pokud stěžovatel konkrétně ukáže zásah do základních práv.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial rights violation presumption of innocence unsubstantiated allegations Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6(1), (2) and (3)(b) of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Article 14(1) and (2) of the International Covenant on Civil and Political Rights
Article 10 of the Constitution of the Czech Republic
Article 40(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 83 of the Constitution of the Czech Republic
Section 43(2)(a) of the Law on the Constitutional Court
Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. B., právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Opava, Hauerova 3, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. června 2010, č.j. 3 T 140/2006-672, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2011, č.j. 4 To 215/2010-741, a Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2011, č.j. 5 Tdo 1189/2011-19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odstavcích 1, 2 a 3 písmeno b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 14 odstavcích 1 a 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky; rovněž měl být zkrácen v právu na presumpci neviny, zakotveném v čl. 40 odstavci 2 Listiny.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odstavce 1 trestního zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl. Následně napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal napadená rozhodnutí, uvedl výčet práv, jež měla být zasažena, dovodil zachování lhůty k podání ústavní stížnosti a navrhl zrušení napadených rozhodnutí. Závěrem uvedl, že bližší odůvodnění ústavní stížnosti bude provedeno jeho právním zástupcem do 14 dnů. Do dnešního dne však žádné doplnění Ústavnímu soudu doručeno nebylo.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 3 T 140/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl, v čem měl citovaný zásah spočívat.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

V projednávaném případě stěžovatel neuvedl vůbec nic, co by svědčilo o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího soudu patrné, obecné soudy se věcí zabývaly důkladně a řádně, postupovaly zcela v souladu s procesními předpisy, a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, což řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu