Constitutional Court dismisses appeal claiming arbitrary court costs ruling violates fundamental rights and constitutional provisions.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r.o. against a district court's decision on litigation costs. The plaintiff argued the cost assessment was arbitrary and violated Articles 36 and 37 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, as well as Article 90 of the Constitution. The court dismissed the appeal because it found no new grounds for intervention, relying on its previous rulings regarding the reasonableness of litigation expenses.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not intervene in a lower court's decision on litigation costs unless there are specific grounds for intervention not previously addressed.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 184 EC 584/2010 ze dne 7. února 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení článku 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení. V odůvodnění své ústavní stížnosti, v zásadě shodně jako v jeho předcházejících ústavních stížnostech, obsáhle oponuje závěrům obecného soudu, jehož postup při rozhodování o nákladech řízení považuje za svévolný, jeho rozhodnutí za nepředvídatelné, přičemž uvádí řadu argumentů, včetně poukazu na hmotněprávní úpravu týkající se postoupení pohledávky a na příslušnou procesní úpravu, obsahující pravidla rozhodování o nákladech řízení s důrazem na výdaje, které při svém podnikání vynakládá, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení částky 1.008,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady představující odměnu za zastoupení advokátem, jež považoval za neúčelně vynaložené.
V posuzovaném případě, stejně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil z týchž důvodů, které již uvedl v rozhodnutích
sp. zn. I. ÚS 1175/12
,
IV. ÚS 1093/12
, na jejichž odůvodnění pro stručnost stěžovatele odkazuje. Týkají se shodné problematiky posouzení účelnosti nákladů řízení na rozdíl od nálezu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
, na nějž stěžovatel poukazuje, řešícího problematiku aplikace ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., kteréžto ustanovení v dané věci použito nebylo.
Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu