Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1399/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1399.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against court costs ruling as manifestly unfounded under § 43(2)(a).

Geschäftsnummer III.ÚS 1399/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by Plzeňské městské dopravní podniky against a district court ruling denying litigation costs. The applicant argued that the cost award violated her constitutional rights and Article 6 of the ECHR due to the imbalance between parties in a minor dispute. The court rejected the complaint as manifestly unfounded, citing its own precedent regarding the insignificance of the case and the limited scope of constitutional review in such matters.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the challenged decision is manifestly unfounded, particularly in cases of minor significance where the Constitutional Court's review is limited.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint manifestly unfounded litigation costs minor dispute Article 6 ECHR constitutional review limits balancing of interests

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto se domáhá zrušení nákladového výroku v záhlaví označeného rozsudku.
§ 150 o. s. ř.
To s poukazem věcně odůvodněným ve vztahu k ustanovení § 150 o. s. ř. Stalo se tak v návaznosti na výrok I.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatelky Plzeňské městské dopravní podniky, a. s., IČ: 25220683, se sídlem Denisovo nábřeží 920/12, 303 23 Plzeň, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, 301 01 Plzeň, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. února 2012 č. j. 10 C 369/2011-13, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla, vycházeje z jejího obsahu, výrok II. rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. února 2012 č. j. 10 C 369/2011-13, jímž bylo rozhodnuto, že se jí (jakožto žalobci v řízení před obecným soudem) nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. To s poukazem věcně odůvodněným ve vztahu k ustanovení § 150 o. s. ř. Stalo se tak v návaznosti na výrok I. rozsudku, kterým byl vedlejší účastník zavázán zaplatit navrhovatelce 1.006,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím z titulu přepravy městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu.

Obecnému soudu navrhovatelka ve svém návrhu stručně shrnuto vytkla, že nákladový výrok dle jejího přesvědčení nereflektuje hlediska v § 150 o. s. ř. uvedená, když je jím co do důsledku založena nerovnost účastníků řízení.

Takto se cítí být navrhovatelka dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto se domáhá zrušení nákladového výroku v záhlaví označeného rozsudku.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Navrhovatelce co do jejich výtek není možno přisvědčit již potud, že z pohledu testu ústavnosti výrok II. napadeného rozsudku obstojí; v podrobnostech postačí odkázat na usnesení IV. ÚS 2777/11 (obecně dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud zevrubně vymezil hlediska bagatelnosti věci a meze přezkumu Ústavního soudu v takto kvalifikovaných záležitostech, jimž lze případ navrhovatelky podřadit.

V důsledku toho bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu