Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 261/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.261.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer's fee allocation in separate civil proceedings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 261/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against a regional court's decision reducing his fees. The court found the lower court correctly separated the claim for damages from a separate claim for non-material damage, meaning the lawyer's fees for the first claim should be determined in that distinct proceeding. Consequently, the court ruled that the lawyer's complaint regarding unfair treatment and procedural violations was clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower court properly separates distinct legal claims, thereby avoiding a violation of the right to a fair trial or equal pay for work.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal lawyer's fees allocation separate civil proceedings right to fair trial equal pay for work procedural separation of claims unfounded constitutional complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. V., zastoupeného Mgr. Evou Kolbekovou, advokátkou, AK se sídlem v Kladně, Saskova 1961, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2011 čj. 25 Co 337/2011-131 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 23. 1. 2012 se Mgr. J. V. (dále jen "ustanovený zástupce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále též jen "odvolací soud") vydané v řízení o náhradu škody ve výši 60 824 Kč, v němž byl ustanoveným zástupcem žalobce Ing. F. N.

II. Z ústavní stížnosti, napadeného a jemu předcházejícího rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Ing. F. N. se v řízení před obecnými soudy domáhal náhrady škody ve výši 60 824 Kč a nemajetkové újmy v částce 939 176 Kč, celkem 1 000 000 Kč s příslušenstvím.

Dne 30. 6. 2011 Okresní soud v Kladně (dále jen "nalézací soud") ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování žalovaného ve výši 63 400 Kč, která mu měla být po právní moci rozhodnutí proplacena z rozpočtových prostředků nalézacího soudu.

Dne 22. 9. 2011 odvolací soud k odvolání ustanoveného zástupce usnesení nalézacího soudu ze dne 30. 6. 2011 změnil tak, že výše odměny a hotových výdajů za zastupování žalobce ohledně jeho požadavku na zaplacení náhrady škody ve výši 60 824 Kč činí částku 19 600 Kč, jinak usnesení potvrdil. V odůvodnění mj. uvedl, že předmětem řízení byla náhrada škody ve výši 60 824 Kč; druhý samostatný nárok, který v této věci žalobce uplatnil (na poskytnutí nemajetkové újmy v penězích ve výši 939 176 Kč) byl (na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010 č. j. 24 Co 117/2010-108) řešen v samostatném řízení vedeném tímto soudem pod sp. zn. 36 C 218/2010; v tomto řízení tak musí být také o odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce samostatně rozhodováno (ve vztahu k tomuto nároku).

III. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že postup odvolacího soudu, který vycházel ze zcela odlišného právního a skutkového posouzení věci, než jak učinil nalézací soud, byl zásahem do základních práv. S odůvodněním napadeného rozhodnutí vyjádřil nesouhlas a tvrdil, že k "rozdělení" žalované částky a řízení došlo až na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, a proto mu jednoznačně za řízení před nalézacím soudem náležela odměna z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč. Tímto postupem došlo k zásahu do práva zakotveného v čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") "s možným přesahem a porušením práva zakotveného v čl. 9 Listiny." Bylo porušeno i právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že neměl možnost se k novému posouzení věci odvolacím soudem jakkoliv vyjádřit; v této souvislosti poukázal na nález ze dne 21. 4. 2011

sp. zn. II. ÚS 2388/10

.

IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Tvrzení stěžovatele o porušení čl. 28 Listiny zaručujícího základní právo zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky je zjevně neopodstatněné, neboť toto základní právo příslušní jen zaměstnancům, jak plyne např. ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. Pl.ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471); srov. též Wagnerová, Šimíček, Langášek, Pospíšil a kolektiv: Listina základních práv a svobod - Komentář, Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 613, odst. 6.

Ústavní soud neshledal opodstatněným ani tvrzené porušení práva na spravedlivý proces vydáním tzv. překvapivého rozhodnutí, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zřetelně plyne, že o tomto nároku bude rozhodováno v řízení o poskytnutí nemajetkové újmy v penězích vedeném tímto soudem pod sp. zn. 36 C 218/2010; poukaz výše citovaný nález

sp. zn. II. ÚS 2388/10

byl v daném souvislosti nepřípadný.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu