Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 300/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.300.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed appeal by co-defendant claiming unfair process due to exclusion from appeal.

Geschäftsnummer IV.ÚS 300/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a co-defendant against the Supreme Court's dismissal of an appeal. The complainant argued that excluding them from the appeal process violated the principle that anything not prohibited by law is permitted. The Court ruled that the Supreme Court's interpretation aligns with established case law and does not constitute an unconstitutional denial of justice.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismissed the complaint as clearly unfounded because the Supreme Court's exclusion of a co-defendant from filing an appeal is consistent with settled jurisprudence and does not violate constitutional rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal co-defendant appeal rights principle of legality denial of justice Supreme Court jurisprudence

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem, AK se sídlem Tyršova 64, 547 01 Náchod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 č. j. 29 Cdo 3302/2011-227 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. S tvrzením o porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání. K porušení jeho práv zakotvených v ustanoveních čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva) došlo dle stěžovatele v důsledku formalistického a nesprávného postupu dovolacího soudu.

Konkrétně stěžovatel vytknul Nejvyššímu soudu, že jeho závěr, podle něhož vedlejší účastník řízení před odvolacím soudem není osobou oprávněnou k podání dovolání, je v rozporu se zásadou "co není zákonem zakázáno, je povoleno". Pokud by zákonodárce vskutku chtěl vyloučit možnost podání dovolání vedlejším účastníkem, učinil by tak dle názoru stěžovatele explicitně a nepřešel by tuto otázku mlčením.

II. Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.

III. Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušeny ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 224/98

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Vzhledem k tomu, že se Nejvyšší soud odmítl meritorně zabývat napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a dovolání odmítl jako podané osobou neoprávněnou, bylo nutno se ústavní stížností zabývat z hlediska tvrzeného porušení práva na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy; to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegationem iustitiae (odepření spravedlnosti).

Samotná existence dovolání jako mimořádného opravného prostředku v řízení občanskoprávním nepožívá ústavněprávní ochrany; jinými slovy není povinností státu, aby takový prostředek ochrany práv do svého právního řádu komponoval. To však nezbavuje soud povinnosti interpretovat a aplikovat podmínky připuštění tohoto prostředku, pokud jej stát ve svém zákonodárství vytvořil, tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces (srov. nález

sp. zn. II. ÚS 2339/07

, http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že Nejvyšší soud v něm posoudil otázku oprávnění stěžovatele k podání dovolání ústavně konformně. Právní názor Nejvyššího soudu, vylučující možnost podání dovolání vedlejším účastníkem předchozího soudního řízení, je zakotven v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2541/2011) a proti jeho důsledkům ani odůvodnění nelze mít ústavněprávních námitek (ostatně i Ústavní soud jej v minulosti z ústavních hledisek akceptoval; srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 615/07

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu