Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 854/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.854.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to identical prior rejection of similar claims.

Geschäftsnummer III.ÚS 854/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court's decision on litigation costs. The complainant argued that the court's refusal to award costs was arbitrary and violated her right to legal aid, claiming the court failed to exercise its discretionary power properly. The court rejected these arguments, noting that the complaint was clearly unfounded because it raised identical claims that had already been previously rejected by the Constitutional Court in a similar case.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a; Constitution Art. 87 para. 1 lit. d): A constitutional complaint is clearly unfounded if the same claim of rights violation has been previously assessed and rejected by the Constitutional Court, and the current decision is consistent with those prior conclusions.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded identical claims prior rejection litigation costs discretionary power legal aid

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a
Constitution of the Czech Republic Art. 83
Constitution of the Czech Republic Art. 87 para. 1 lit. d
Law on the Constitutional Court § 72 para. 1 lit. a
Civil Procedure Code § 150
Civil Procedure Code § 151 para. 2
Civil Procedure Code § 142 para. 1

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2011 č. j. 156 EC 615/2010-30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její občanskoprávní věci, a to ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech tohoto řízení.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě zavázal žalovanou E. F. zaplatit stěžovatelce 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky Dopravního podniku Ostrava a. s. na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, již stěžovatelka nabyla postoupením, a o nákladech tohoto řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

K nákladovému výroku soud uvedl, že na straně procesně úspěšného účastníka nejde o účelně vynaložené náklady řízení (soudní poplatek, náklady za zastoupení advokátem), jestliže stěžovatelka podala shodnou žalobu (ve věci sp. zn. 128 EC 481/2009) proti téže žalované o zaplacení dlužného jízdného a v řízení o ní jí byly (mimo žalovanou jistinu s příslušenstvím) přiznány i náklady řízení ve výši 8 220 Kč, přičemž nic podle soudu nebránilo, aby - s přihlédnutím k charakteru sporu - žalovala obě tzv. černé jízdy současně, a to "při stejných nákladech řízení i soudním poplatku".

V ústavní stížnosti stěžovatelka těmto nákladovým úvahám soudu obsáhle oponuje a namítá, že soud své rozhodnutí dostatečně nezdůvodnil a nepostupoval ani dle svého "diskrečního oprávnění ve smyslu § 150 či § 151 odst. 2 o. s. ř.". Jeho postup proto považuje za svévolný, vybočující z mezí ústavnosti.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

V této souvislosti je pak rozhodné, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu, vymezení rozhodné materie, tak i kritiky postupu v řízení v rozhodném smyslu zcela identifikuje s jinou ústavní stížností téže stěžovatelky, o níž Ústavní soud již rozhodl, a to tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou usnesením

sp. zn. I. ÚS 2432/11

ze dne 6. 3. 2012 odmítl.

To je významné potud, že tam vyslovené závěry se uplatní i v dané věci, neboť není zde důvodu se od nich jakkoliv odchýlit. Nosné důvody tohoto rozhodnutí jsou stěžovatelce známy, a proto postačí na ně jen odkázat.

Lze je shrnout tak, že napadené rozhodnutí nelze kvalifikovat jako "svévolné" či excesivní, jestliže obecný soud své rozhodnutí určitým způsobem odůvodnil a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního jsou akceptovatelné.

Je přiléhavé též připomenout, že v připodobitelných věcech ústavních stížností stěžovatelky Bazcom, a. s., vycházejících z řízení, ve kterých obecný soud náklady advokátního zastoupení nepřiznal (jako nikoli účelně vynaložené), Ústavní soud konstatoval, že "... pokud občanský soudní řád ponechává otázky nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, úvaze obecných soudů, a ty v jednotlivých případech přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní, nelze jejich postup z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený" (viz usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

ze dne 27. 12. 2011).

Na řečeném nemění ničeho ani odůvodnění nálezu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012, pakliže v něm Ústavní soud nabídl obecným soudům i jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob", jež bude pokládat též za ústavně konformní.

Ke stěžovatelčině námitce, že soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na právní pomoc před soudem, postačí poznamenat, že hodnocení účelnosti vynaložených nákladů k naplnění podmínky podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, o což v dané věci jde, je věcí jinou.

Lze proto uzavřít, že se stěžovatelce porušení základních práv a svobod doložit nezdařilo a že její ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná. Jako takovou ji senát Ústavního soudu podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu