Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1379/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1379.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal litigation costs based on prior precedent regarding formulaic claims.

Geschäftsnummer III.ÚS 1379/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by CzechDate s.r.o. against a district court ruling on litigation costs. The complainant argued that identical cases were decided differently regarding cost awards, violating legal certainty and the right to equal treatment before the law. The court dismissed the appeal because the complainant had previously raised identical arguments in other cases, which the Constitutional Court had already found unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints based on identical arguments previously rejected by the Constitutional Court are deemed manifestly unfounded and must be dismissed without oral proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
manifestly unfounded complaint legal certainty violation equal treatment before law litigation costs award formulaic claims prior precedent rejection constitutional review scope

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate s. r. o. se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem v Praze 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 2012 č. j. 117 Ec 5/2011-25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 4. 2012 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení výroku II shora uvedeného pravomocného rozsudku, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, Okresní soud v Hradci Králové výrokem I v záhlaví označeného rozsudku vyhověl žalobě stěžovatelky, která se proti žalované I. D. domáhala zaplacení částky ve výši 1 014 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému. Napadeným výrokem II uložil žalované zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč (soudní poplatek).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu porušení práva na rovnost před zákonem, s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodování, a tím i zásady právní jistoty, neboť skutkově a právně totožné věci rozhoduje na základě totožných listinných důkazů odlišně, pokud jde o náklady řízení. Domnívá se, že soud napadený výrok náležitě neodůvodnil, čímž porušil princip zákazu libovůle v rozhodování. Zejména zpochybňuje odůvodnění odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

, které nelze považovat za závazné z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že se jí nikterak přímo nedotýká. Soud ani nezohlednil konkrétní okolnosti daného jednotlivého případu, stěžovatelku nevyzval k odůvodnění výše náhrady nákladů řízení a nezabýval se v tomto konkrétním řízení výší skutečně účelně vynaložených nákladů. Sama je přesvědčena, že požadované náklady ve výši 8 220 Kč na uplatňování svého práva účelně vynaložila, což dále podrobně rozvádí.

Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi, týkajícími se shodné právní problematiky, se Ústavní soud podrobně zabýval jednak v "zamítavém" nálezu ze dne 29. 3. 2012

sp. zn. I. ÚS 3923/11

, jednak v celé řadě usnesení, jako např. v soudem zmiňovaném usnesení ze dne 27. 12. 2011

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

nebo usnesení ze dne 6. 3. 2012

sp. zn. I. ÚS 2432/11

(všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud na odůvodnění těchto rozhodnutí pro stručnost odkazuje s tím, že závěry v nich vyslovené se uplatní i v daném případě. S ohledem na ně pak nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že napadený výrok za protiústavní považovat nelze. K citovanému nálezu, resp. jeho vztahu k výše zmíněným usnesením možno dodat, že v něm Ústavní soud nabídl obecným soudům i jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob", jež bude pokládat též za ústavně konformní.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu