Constitutional Court dismisses complaint claiming unequal litigation costs based on prior binding precedent.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by CzechDate s.r.o. against a district court ruling on litigation costs. The complainant argued that identical cases were decided differently regarding fees, violating legal certainty and the principle of equal treatment before the law. The court dismissed the claim because the complainant had previously raised identical arguments in another case, which the Constitutional Court had already found unfounded, making this new complaint clearly unfounded under the law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a constitutional complaint relies on identical arguments previously adjudicated and rejected by the Constitutional Court, it is deemed clearly unfounded and must be dismissed.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate s. r. o. se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2012 č. j. 115 Ec 56/2011-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2010 a upřesněnou podáním doručeným dne 6. 4. 2012 se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Okresní soud v Hradci Králové výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 014 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Napadeným výrokem II. uložil žalované zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu porušení práva na rovnost před zákonem, s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a tím i zásady právní jistoty, neboť skutkově a právně totožné věci rozhoduje na základě totožných listinných důkazů odlišně, pokud jde o náklady řízení. Domnívá se, že soud napadený výrok náležitě neodůvodnil, čímž porušil princip zákazu libovůle v rozhodování. Zejména zpochybňuje odůvodnění odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
, které nelze považovat za závazné z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že se ho nikterak přímo nedotýká. Soud ani nezohlednil konkrétní okolnosti daného jednotlivého případu, stěžovatelku nevyzval k odůvodnění výše náhrady nákladů řízení a nezabýval se v tomto konkrétním řízení výší skutečně účelně vynaložených nákladů. Sama je přesvědčena, že požadované náklady ve výši 8 220,- Kč na uplatňování svého práva účelně vynaložila, což dále podrobně rozvádí.
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.
Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi týkajícími se shodné právní problematiky se Ústavní soud podrobně zabýval v zamítavém nálezu ze dne 29. 3. 2012 vedeném pod
sp. zn. I. ÚS 3923/11
, jímž je jeho senát posuzující nynější věc vázán. Závěry v něm vyslovené se proto uplatní i v daném případě a napadený výrok nelze považovat za protiústavní. Ústavní soud tedy na odůvodnění citovaného nálezu pro stručnost pouze odkazuje.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu