Constitutional Court dismisses appeal on bagatelness grounds despite alleged violation of fair trial rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a first-instance judgment awarding 3,850 CZK for vehicle towing and parking. The applicant argued the court violated fair trial rights by ignoring Supreme Court precedent without sufficient explanation. The court dismissed the appeal because the case involved a trivial amount with no significant impact on the applicant's fundamental rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against trivial monetary awards are inadmissible due to the negligible impact on fundamental rights and the absence of serious harm.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti L. R., zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Jungmannova 31, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 7. 2011 sp. zn. 28 C 345/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 10. 2011, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno její právo na přístup k soudu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Důvodem podání ústavní stížnosti je skutečnost, že soud údajně nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu, vztahující se k projednávané věci a ani dostatečně podrobně nevysvětlil, proč se od ní odklonil. Stěžovatelka uvádí, že se žalobě bránila právě proto, že se na judikát Nejvyššího soudu spoléhala. Opřela se tak o zásadu předvídatelnosti práva a oprávněně očekávala úspěch ve věci. Tato ústavněprávní zásada se jí však oporou nestala, přičemž neočekávaný závěr způsobil, že v bagatelním sporu právní názor jedné soudkyně změnil sjednocující judikaturu dovolacího soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Okresní soud v Kutné Hoře uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci částku 3 850 Kč s přísl. úrokem z prodlení a náklady řízení. Přiznaná částka představovala nezaplacenou část náhrady za nucený odtah a parkování vozidla stěžovatelky.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi dlouhodobě zabývá rozhodnutími obecných soudů o věcech tzv. objektivně bagatelního významu, přičemž opakovaně připomíná, že jednostupňové soudnictví o těchto věcech nevybočuje z ústavních mezí, a že i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje denegationem iustitiae, nýbrž jde o promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takových sporů do výkladu základních práv, resp. do jejich hranic (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 101/01
, U 22/22 SbNU 387; či usnesení
sp. zn. IV. ÚS 336/02
,
III. ÚS 2097/08
,
II. ÚS 2538/09
,
III. ÚS 1682/11
a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelní částce proto Ústavní soud odmítá z důvodu jejich zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který není již z kvalitativního hlediska obecně schopen založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 185/98
).
Těmto východiskům koresponduje i názor, že při vyloučení přezkumu takových rozhodnutí ve druhé instanci obecného soudu by bylo nelogické připustit automatický posun jejich přezkumu do roviny soudnictví ústavního. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na přístup k soudu a spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek (viz např. rozhodnutí ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 695/01
,
sp. zn. IV. ÚS 185/98
,
sp. zn. III. ÚS 200/05
,
sp. zn. II. ÚS 436/01
, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz), neboť v bagatelní věci, která nemá pro stěžovatele závažné důsledky, chybí hrozba závažné újmy.
Již vzhledem k výše posuzovaným hlediskům nemůže ústavní stížnost, napadající rozhodnutí o zaplacení částky 3 850 Kč s přísl. obstát.
Pokud stěžovatelka porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v nerespektování rozsudku Nejvyššího soudu vydaného ve stejné věci, resp. v neuvedení relevantních důvodů, pro které se soud od uvedeného rozhodnutí odklonil, Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož je patrné, že si soud byl dobře vědom právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 ze dne 9. 12. 2010, přičemž srozumitelně vysvětlil, proč na věc, která se ne zcela skutkově shodovala s případem řešeným v uvedeném judikátu, názor Nejvyššího soudu neaplikoval. Jeho postup tedy nelze považovat za zcela evidentní svévoli, která by jedině mohla věc posunout do ústavní roviny.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu