Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1116/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1116.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as obviously unfounded regarding criminal jurisdiction and reasoning adequacy.

Geschäftsnummer I.ÚS 1116/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint without a hearing, deeming it obviously unfounded. The applicant challenged the Supreme Court's decision on criminal jurisdiction, arguing the crime occurred outside Ostrava and the reasoning violated statutory requirements. The Court found the Supreme Court's decision sufficiently reasoned and aligned with legal criteria, thus rejecting the claim of arbitrary judicial discretion.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as obviously unfounded when the lower court's decision is adequately reasoned and reflects statutory criteria rather than arbitrary discretion.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal criminal jurisdiction determination adequate reasoning requirement obviously unfounded standard judicial discretion limits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 24 odst. 1 trestního řádu
Předmětným usnesením Nejvyšší soud podle § 24 odst. 1 trestního řádu rozhodl, že k projednání trestní věci stěžovatele vedené (dosud) u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
§ 134 trestního řádu
Nejvyššímu soudu rovněž vytkl, že napadené usnesení nesplňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí z pohledu § 134 trestního řádu.
§ 18 odst. 1 trestního řádu
§ 21 odst. 2 trestního řádu
§ 22 trestního řádu
2 a § 22 trestního řádu).
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
36, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. dubna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele R. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012 č. j. 11 Td 69/2011-49, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předmětným usnesením Nejvyšší soud podle § 24 odst. 1 trestního řádu rozhodl, že k projednání trestní věci stěžovatele vedené (dosud) u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 7/2011 je příslušný Krajský soud v Ostravě.

Stěžovatel v naraci návrhu popsal skutkové okolnosti trestně stíhaného jednání obsažené v obžalobě a vyjádřil přesvědčení, dle něhož se ani část jednání zahrnující objektivní stránku stíhaných trestných činů (§ 240 odst. 1, 3, ve spojení s § 107 odst. 1, § 361 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku) neuskutečnila relevantně v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatel je toho názoru, že ve věci je dána místní příslušnost Městského soudu v Praze. Nejvyššímu soudu rovněž vytkl, že napadené usnesení nesplňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí z pohledu § 134 trestního řádu. Pro tyto důvody se domáhal, aby Ústavní soud stížností napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatelem kritizované rozhodnutí je co do svého závěru dostatečně odůvodněno, není výrazem svévole, když naopak jeho rozhodovací důvody reflektují kritéria zákonem stanovená (§ 18 odst. 1, § 21 odst. 2 a § 22 trestního řádu). Za této situace postačí na obsah odůvodnění napadeného usnesení (s. 15, 16) jakožto ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování odkázat (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).

Ústavní soud posoudil takto návrh jako zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu