Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property seizure in preliminary criminal proceedings as inadmissible.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by PLUS OIL, a.s., against police and appellate court decisions seizing assets. The company argued that the seizure violated its property rights and right to a fair process due to lack of concrete evidence of criminal intent. The court ruled that reviewing such preliminary measures would infringe on judicial independence and the principle of free evaluation of evidence, reserving constitutional intervention only for obvious violations of mandatory law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional Court intervention in preliminary criminal proceedings is inadmissible except in cases of obvious violation of mandatory law where lower courts cannot provide redress.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatelky PLUS OIL, a. s., právně zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem Milíčova 12, Ostrava, proti usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava ze dne 26. 4. 2011 č.j. OKFK 134-416/TČ-2010-200237 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. 4 To 33/2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek, právo podnikat a právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 11, odst. 1, 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, expozitura Ostrava bylo rozhodnuto o zajištění jiné majetkové hodnoty dle § 79e odst. l tr. ř., a to 1) motorové nafty v objemu 1.307.867 litrů uskladněné u ČEPRO, a.s., evidované na klientském účtu PLUS OIL, a.s., a 2) pohledávky PLUS OIL, a.s., vůči ČEPRO, a.s., na vyskladnění motorové nafty v objemu 1.307.867 litrů. V odůvodnění usnesení policejní orgán uvedl, že dne 22. 2. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání A. S. a dalších osob obviněných ze zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, přičemž stíhané osoby měly způsobit čs. státu škodu na neodvedené DPH ve výši 520.734.884,-- Kč a měly v úmyslu získat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 18.688.300, Kč.
Proti shora citovanému usnesení podala společnost PLUS OIL, a.s. stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci zamítnuta. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že "z průběhu dosavadního vyšetřování a dosud provedeného dokazování vyplývá důvodné podezření, že naskladněné a zajištěné pohonné hmoty... . jsou určeny k uvedení do volného oběhu za účelem zkrácení DPH prostřednictvím daňového subjektu, jímž je společnost EXTREME TRANSPORTATION, s.r.o., tedy že jsou určeny ke spáchání trestného činu, ale jsou zároveň též výnosem z trestné činnosti, neboť na jejich nákup použila společnost PLUS OIL, a.s. prostředky, které získala předchozí obdobnou trestnou činností".
Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nejsou podložena konkrétně zjištěnými skutečnostmi nasvědčujícími tomu, že zajištěné majetkové hodnoty pocházejí a/nebo jsou určeny ke spáchání trestné činnosti; tedy že napadená rozhodnutí postrádají zákonný podklad, jsou projevem libovůle orgánů veřejné moci a svými důsledky zasahují do shora uvedených základních práv stěžovatelky.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že již v nálezu ve věci
sp. zn. III. ÚS 62/95
(in Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, Praha, C. H. Beck, 1996, str. 243 a násl.) vyslovil tezi, dle níž ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ústavní soud proto, jak již mnohokrát vyslovil ve své rozhodovací praxi, ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Zajištění jiné majetkové hodnoty náleží z hlediska systematiky trestního řádu do hlavy čtvrté oddílu třetího, který v rámci ustanovení § 78 - 81b dává orgánům činným v trestním řízení právo zajistit majetek osob podezřelých z páchání trestné činnosti, přičemž Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval následující teze, za jejichž naplnění lze uvedený institut aplikovat (např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 105/07
dostupné na http://nalus.usoud.cz.): rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny).
Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění majetku je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení. Kromě toho, i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni.
Vrchní soud v Praze se podrobně zabýval výtkami, které stěžovatelka uplatnila v rámci své stížnosti dle § 141 a násl. tr. řádu a zdůvodnil, proč se přiklonil k názoru policejního orgánu, že byly naplněny důvody k zajištění jiné majetkové hodnoty dle § 79e tr. řádu (blíže viz podrobné odůvodnění). Odůvodnění soudu tak nemůže naplňovat znaky libovůle či svévole. Z hlediska ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) a zásady volného hodnocení důkazů upravené v § 2 odst. 6 tr. řádu nelze rozhodnutí obecných soudů nic vytknout. Samotné rozhodnutí dle § 79e tr. řádu není rozhodnutím o vině a trestu, institut slouží pouze k zajištění majetkových hodnot; chrání tak primárně poškozené, tj. oběti trestných činů.
Ústavní soud tedy konstatuje, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
Stanislav Balík
předseda senátu