Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding fair trial rights. The Supreme Court ruled correctly on civil costs and legal interpretation. No violation of fundamental rights was found by the Constitutional Court.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court decision. The applicant argued a violation of fair trial rights, but the Court found the Supreme Court's ruling on civil costs and legal interpretation to be fully justified. Consequently, the Court determined the complaint was clearly unfounded and lacked any basis for constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court may only intervene if lower courts violate constitutionally guaranteed fundamental rights, and in this case, the Supreme Court's decision was found to be fully justified and free of such violations.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Ch., zastoupeného Mgr. Danielem Chmelou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3966/2011-345 ze dne 20. prosince 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Cm 257/2000 Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 10 Cm 257/2000-266 ze dne 13. října 2010 zamítl žalobu stěžovatele, aby žalované společnosti UNEX, a.s. (dále jen "žalovaná") byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 200.000,- Kč s 18 % úrokem z této částky ročně ode dne 19. ledna 2000 do zaplacení (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech řízení částku 76.945,- Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 7 Cmo 45/2011-310 ze dne 24. května 2011 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 81.385,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 52.387,- Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví citovaným rozhodnutím odmítl (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší soud svým v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Své rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil a Ústavní soud nemá závěrům učiněným ve v záhlaví citovaném rozhodnutí co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat v něm obsaženou argumentaci, stejně jako k ní cokoli dodávat, odkazuje pouze na v záhlaví citované rozhodnutí s tím, že žádné porušení práv stěžovatelky neshledal.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu