Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 965/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.965.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as groundless regarding civil dispute over unjust enrichment.

Geschäftsnummer I.ÚS 965/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a father against civil court rulings in a dispute with his son over 697,500 CZK. The lower courts found that the son did not unjustly enrich himself, placing the burden of proof on the father to demonstrate the lack of a contractual basis for the payment. The Court determined the complaint was groundless because it merely repeated arguments from the lower proceedings without establishing a violation of fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court's function is limited to protecting constitutional rights, not reviewing the correctness of ordinary court applications of subconstitutional law.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint unjust enrichment burden of proof fundamental rights civil procedure Czech Constitutional Court groundless complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Polská 4, proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 8. 2009, čj. 15 C 90/2008 - 144, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2010, čj. 14 Co 641/2009 - 101, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2011, čj. 28 Cdo 3058/2010 - 222, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných ve sporu stěžovatele s jeho vlastním synem o zaplacení 697.500,- Kč, ve kterém neuspěl. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení 697.500,- Kč. Žalobu posoudil podle § 451 odst. 1 ObčZ o bezdůvodném obohacení a dospěl k závěru, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení v žalované výši nedošlo. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu potvrdil. Uzavřel, že domáhá-li se stěžovatel vrácení určité částky s tvrzením, že tuto částku žalovanému bez důvodu zaplatil, leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení. Na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, naopak bylo, aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, což se mu podařilo. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti, a to s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu. Stěžovatel v postupu i v rozhodnutích soudů spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces a v ústavní stížnosti jen zopakoval stejné argumenty jako v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud totiž není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy, jak se stěžovatel patrně domnívá (čl. 83 Ústavy ČR).

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Odvolací i dovolací soud se poté podrobně zabývaly všemi argumenty stěžovatele a zcela přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Nutno podotknout, že věcí stěžovatele se zabývaly všechny stupně soudní soustavy této země a jednoznačně se shodly na tom, že se nejednalo o bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného. Ústavní stížnost je tedy jen projevem neochoty stěžovatele zmíněná soudní rozhodnutí respektovat. Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, aniž by pokládal za nutné či vhodné cokoli doplňovat. Zejména Nejvyšší soud srozumitelně a jasně vyložil právní problematiku daného sporu. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu