Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement order and legal representation appointment. Stayer failed to object timely and court properly assessed self-representation. Dismissed. Stayer failed to object timely and court properly assessed self-representation. Dismissed.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding an enforcement order and the appointment of legal counsel. The applicant argued that the enforcement amount was disproportionate and that she lacked legal representation, but the court found no constitutional violation. The court ruled that the applicant failed to object to the enforcement order within the statutory deadline and that the lower courts correctly assessed her capacity to represent herself based on specific legal acts.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the party failed to object to the contested decision within the prescribed time limit, and the lower courts did not violate fair trial principles by assessing the party's ability to self-represent.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatelky S. P., právně zastoupené advokátkou Mgr. Martinou Novákovou, Mošnerova 16a, Olomouc, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 5 EC 96/2009, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 12 Co 368/2010 a usnesení téhož soudu ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. 12 Co 367/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 2. 8. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vytčených vad konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, že Okresní soud v Prostějově vydal dne 29. 7. 2009 elektronický platební rozkaz sp. zn. 5 EC 96/2009, jímž jí uložil zaplatit částku 1015,- Kč se 7% úrokem z prodlení ročně od 12. 10. 2008 do zaplacení a aby zaplatila i náklady nalézacího řízení ve výši 8.154,- Kč. Toto rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 1. 9. 2009. Následně byla usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2010 sp. zn. 15 Exe 171/2010 nařízena exekuce. Proti usnesení o nařízení exekuce si stěžovatelka podala odvolání, neboť měla místo původních 1.015,- Kč platit 26.191,- Kč, což považovala za rozporné s dobrými mravy. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením sp. zn. 12 Co 368/2010 usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce potvrdil. Dále stěžovatelka navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Okresní soud v Prostějově tento návrh zamítl a Krajský soud v Brně jej pak ústavní stížností napadeným usnesením sp. zn. 12 Co 367/2010 potvrdil.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že společnost ARGEMONT INVEST, s. r. o., není subjektem oprávněným k podání návrhu na nařízení exekuce. Stěžovatelka nebyla schopna se v předmětném řízení odpovídajícím způsobem hájit, a proto jí měl být ustanoven zástupce. Vymáhat na stěžovatelce částku 26.191,- Kč místo původních 1.015,- Kč považuje stěžovatelka za rozporné s dobrými mravy.
III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Napadá-li stěžovatelka usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 5 EC 96/2009, nutno konstatovat, že z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že jí toto rozhodnutí bylo řádně doručeno dne 1. 9. 2009 s tím, že odpor proti němu i přes řádné poučení podán nebyl. Z toho důvodu nezbývá, než předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k tomuto usnesení v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro nepřípustnost.
Dle náhledu Ústavního soudu nelze v napadeném usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. 12 Co 367/2010, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2010 sp. zn. 15 EXE 171/2010 o neustanovení zástupce z řad advokátů, dohledat protiústavnost. Důvodem je pak především ta skutečnost, že citovaný krajský soud se v odůvodnění řádně zabývá podmínkami pro ustanovení právního zástupce. Zde je třeba poukázat především na to, že k ustanovení právního zástupce nedochází k žádosti účastníka řízení vždy, ale jen a pouze v těch případech, kdy jsou naplněny podmínky pro takový postup. Jednou z podmínek, jak ostatně uvádí i krajský soud v napadeném usnesení, je, že účastník řízení sám není schopen se v dané věci hájit. Obecné soudy se zabývaly tím, zda je účastnice schopna se sama hájit, načež dospěly k závěru, že tomu tak je, a to právě s ohledem na konkrétní právní úkony ve věci učiněné. Nelze mít tedy za to, že by krajský soud svým postupem vybočil z kautel spravedlivého procesu.
Napadá-li stěžovatelka též usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 12 Co 368/2010, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 3. 2010 sp. zn. 15 EXE 171/2010 o nařízení exekuce, nelze se ztotožnit s námitkou, že by stěžovatelka nevěděla, z jakého důvodu je proti ní vedena exekuce. Ve výroku napadeného usnesení je uveden odkaz na elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 5 EC 96/2009, který byl stěžovatelce prokazatelně doručen dne 1. 9. 2009. Namítá-li stěžovatelka neadekvátnost mezi výší jistiny a vymáhané částky, je třeba uvést, že dle pravomocného elektronického platebního rozkazu by měla platit jistinu ve výši 1.015,- Kč se 7% úrokem z prodlení od 12. 10. 2008 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 8.154,- Kč, tj. soudní poplatek ve výši 300,- Kč a náklady právního zastoupení včetně DPH ve výši 7.854,- Kč, z toho DPH 1.254,- Kč. Nepoměr mezi výší jistiny a náklady právního zastoupení je zjevný, nicméně za situace, kdy je ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 5 EC 96/2009 nepřípustná, lze pro futuro toliko příslušnému okresnímu soudu zmínit nově vznikající judikaturu obecných soudů v obdobných věcech, k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu
IV. ÚS 3259/11
dostupném na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby předmětný návrh ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. 12 Co 367/2010 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 12 Co 368/2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu