Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 401/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.401.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming prosecutors violated presumption of innocence by continuing probationary investigation.

Geschäftsnummer III.ÚS 401/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. V. against prosecutors' decisions to continue a conditional suspension of criminal proceedings. The applicant argued that prosecutors violated the presumption of innocence by making substantive findings on guilt before a final court verdict. The court held that while prosecutors cannot cite new criminal acts to continue proceedings, they may rely on civil conduct failures during the probation period. Consequently, the court dismissed the appeal as clearly unfounded without further examination.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 308 odst. 1 tr. řádu; The Constitutional Court may dismiss a complaint as clearly unfounded when the applicant's claim that prosecutors violated the presumption of innocence by continuing a conditional suspension of proceedings based on civil conduct failures lacks any reasonable doubt of merit.

Schlagwörter

KI-generiert
presumption of innocence conditional suspension of proceedings civil conduct standards clearly unfounded complaint prosecutorial discretion constitutional review limits tortious conduct

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
§ 308 odst. 1 tr. řádu
Shora uvedeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ rozhodla s poukazem na ustanovení § 308 odst. 1 tr. řádu o pokračování v trestním stíhání proti stěžovateli [pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst.
čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
§ 2 odst. 2 trestního řádu
1 a 2 Listiny a § 2 odst. 2 trestního řádu) - uplatnit přímo argument trestné činnosti stěžovatele, aniž by vyčkaly právní moci eventuálního odsuzujícího rozsudku pro další trestný čin (srov.
§ 354 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. zákoníku
Státní zástupkyně přitom odkázala na obsah trestního oznámení přijatého policejním orgánem a jím provedené šetření, na jehož podkladě došlo k zahájení trestního stíhání stěžovatele pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. zákoníku.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Věrou Surmíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 23, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 12. 2011 č. j. 2 KZT 1137/2010-30, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ ze dne 10. 11. 2011 č. j. ZT 87/2010-68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí státních zástupců, vydaná v jeho trestněprávní věci.

Shora uvedeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ rozhodla s poukazem na ustanovení § 308 odst. 1 tr. řádu o pokračování v trestním stíhání proti stěžovateli [pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku], jež bylo usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. TZ 87/2010, ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 2 KZT 1137/2010, podmíněně zastaveno se zkušební dobou v trvání dvanácti měsíců. Stěžovatelovu stížnost proti tomuto usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze jako nedůvodnou zamítl.

Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ odůvodnila rozhodnutí pokračovat v trestním stíhání tím, že stěžovatel nesplnil povinnost uloženou ustanovením § 308 odst. 1 tr. řádu, neboť "ve zkušební době nevedl řádný život, ale opakovaně se dopustil trestné činnosti stejného druhu, a dokonce vůči stejné poškozené". Státní zástupkyně přitom odkázala na obsah trestního oznámení přijatého policejním orgánem a jím provedené šetření, na jehož podkladě došlo k zahájení trestního stíhání stěžovatele pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. zákoníku.

Ke stejnému závěru dospěl posléze i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze.

Ústavní stížností napadená rozhodnutí vycházejí dle stěžovatele ze "zcela skandálního porušení principu presumpce neviny a porušení principu, že o vině za trestné činy je oprávněn rozhodnout pouze nezávislý soud", neboť státní zástupci nevyčkali pravomocného skončení soudního řízení a přijali vlastní závěr o jeho vině. Stěžovatel připomíná, že se tím dostali do kolize rovněž s obsahem komentáře k trestnímu řádu.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Proto se řídí požadavky zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, a to zejména v situacích, kdy dosud nebylo meritorně rozhodnuto a příslušné řízení probíhá. Pravomoc Ústavního soudu je tedy založena především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) protiústavnost již jiným způsobem, procesními prostředky, jež vycházejí z příslušných procesních norem, napravit nelze.

Podmíněné zastavení trestního stíhání představuje tzv. mezitímní rozhodnutí, jímž není rozhodnuto o vině (a trestu) a jímž není trestní stíhání ani pravomocně skončeno jinak (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 2319 - 2320). O vině a trestu se nerozhoduje ani rozhodnutím o pokračování v trestním stíhání, jež představuje ve své podstatě procesní rozhodnutí reflektující skutečnost, že (ve zkušební době) nebyla splněna podmínka, aby trestní stíhání bylo skončeno tzv. odklonem.

Z hledisek mezí ústavněprávního přezkumu, jež byly výše vyloženy, z toho plyne, že jeho předmětem rozhodnutí o pokračování trestního stíhání zásadně není, neboť jde o otázku svojí povahou procesní provenience, jejíž posouzení náleží do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Případná ingerence Ústavního soudu se v tomto stádiu trestního řízení omezuje na nápravu zcela extrémního vybočení z rámce zákonnosti, mající za následek porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv (srov. mutatis mutandis např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2011 ve věci

sp. zn. IV. ÚS 252/11

).

Byť je - z důvodů níže konkretizovaných - namístě rezervovanost při hodnocení argumentace obou napadených usnesení, o takový případ v projednávané věci nejde.

Stěžovateli lze přisvědčit potud, že orgány činné v trestním řízení nemohly - s ohledem na zásadu presumpce neviny (čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny a § 2 odst. 2 trestního řádu) - uplatnit přímo argument trestné činnosti stěžovatele, aniž by vyčkaly právní moci eventuálního odsuzujícího rozsudku pro další trestný čin (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 2330, Růžička, M.: Komentář k trestnímu řádu. § 308. ASPI LIT16126CZ, příp. Stanovisko č. 15/1999 Sb. v. s. NSZ k postupu státního zástupce v případě spáchání trestného činu ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání).

Současně však nelze ztrácet ze zřetele, že kritérium "vedení řádného života" (§ 308 odst. 1 tr. řádu) zahrnuje kromě bezúhonnosti ve smyslu absence naplnění skutkové podstaty trestného činu nebo správního deliktu též "bezúhonnost" v rovině "civilní", ve smyslu respektování norem občanských, společenských či rodinných, aniž by zde byl nezbytný průmět do poměrů trestněprávních či správně sankčních. Jinak řečeno, i nedostatek této občanskoprávní bezúhonnosti je způsobilý založit důvod, pro který pokračovat v podmíněně zastaveném trestním stíhání lze.

Jestliže se popis jednání stěžovatele, které státní zástupci doplnili - alespoň v minimální míře - poukazy na konkrétní důkazní prameny, implikuje možnost porušení i těchto - "ne-trestních" - norem (srov. § 11 a násl. obč. zák.), není pro zásah Ústavního soudu důvod, jenž - se zřetelem k výše konstatovaným omezením ústavněprávního přezkumu probíhajícího trestního řízení - by byl dostatečně silný.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v dané věci.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu