Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 770/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.770.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to untimely filing regarding non-appealable interlocutory rulings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 770/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint as clearly unfounded without a hearing. The applicant argued that the Supreme Court failed to assess the fundamental legal significance of her appeal under specific procedural codes. The court ruled that since the appeal was inadmissible by law due to the nature of the ruling, the Supreme Court had no discretion to evaluate its significance, rendering the complaint untimely.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 238a odst. 1 o. s. ř.; § 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb.: An appeal against an interlocutory ruling confirming a first-instance decision on enforcement is inadmissible by law; consequently, a constitutional complaint challenging such a ruling is inadmissible if filed after the statutory deadline because the lower court's decision on inadmissibility was not based on discretionary assessment.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility interlocutory ruling appeal statutory inadmissibility procedural deadline expiration discretionary assessment requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 238a odst. 1 o. s. ř.
§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb.
Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené (§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a takto pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu.
§ 236 odst. 1 o. s. ř.
Z toho plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [§ 236 odst. 1 o. s. ř.; Část první, Čl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky N. P., zastoupené Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem Římská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2011 č. j. 20 Cdo 2821/2011-58, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010-33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. 55 Nc 22993/2009-3, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil její dovolání z pohledu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a takto pod aspektem stěžovatelkou tvrzených otázek zásadního právního významu. V této souvislosti stěžovatelka zdůraznila, že "o právním významu vytčených otázek" svědčí i obsah nálezu Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 1881/11

. Stěžovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatelky směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010-33 bylo odmítnuto z důvodu, že dle § 238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, tj. rozhodném pro posouzení věci stěžovatelky, dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není (od 1. 7. 2009) přípustné.

Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelky evidentně nebylo - v důsledku v § 238a odst. 1 o. s. ř. taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost - posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilé vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.

Z toho plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [§ 236 odst. 1 o. s. ř.; Část první, Čl. I Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., § 238a o. s. ř. odst. 1, § 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá. Proto byl v tomto rozsahu návrh Ústavním soudem posouzen jako zjevně neopodstatněný.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010 č. j. 16 Co 336/2010-33 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2009 č. j. 55 Nc 22993/2009-3 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovatelkou podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené (§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu