Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to Supreme Court's proper handling of civil procedure issues.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to dismiss his appeal. The applicant argued that lower courts failed to conduct proper evidence and address his legal arguments regarding the invalidity of property restriction agreements. The court found the complaint clearly unfounded because the Supreme Court thoroughly explained its reasoning based on civil procedure statutes and the appellate court adequately addressed all objections.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint if it is clearly unfounded, as demonstrated when the Supreme Court provides exhaustive reasoning based on established case law and statutory provisions.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hodkovická 767/7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011 č. j. 30 Cdo 5115/2009-170, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 10 C 48/2008-75, zamítající žalobu o určení, že vůči němu jsou neúčinné právní úkony žalovaných - učiněné pro zúžení společného jmění manželů. Uvedl, že dle jeho názoru soudy I. a II. stupně neprovedly navržené důkazy, řádně se nevypořádaly s jeho právní argumentací a tak vyslovil přesvědčení, že proto jde u odvolacího soudu o rozhodnutí, jež má po právní stránce zásadní význam, když řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Poněvadž dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti podaného dovolání, má zato, že jeho rozhodnutím byla porušena Ústavou zaručená základní práva, a proto navrhl, aby Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a nálezem usnesení Nejvyššího soudu zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení č. j. 30 Cdo 5115/2009-170 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud dovolání, jež žalobce (nyní stěžovatel) dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že je ve věci řešena právní otázka, která byla soudem II. stupně rozhodnuta rozdílně, opodstatněně jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění svého usnesení s poukazem na obsah § 237 odst. 1 písm. c) a § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, na obsah podaného dovolání, jakož i na obsah své judikatury vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody svého rozhodnutí, a proto lze na ně v dalším odkázat. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 110/2009-130 možno konstatovat, že odvolací soud v souladu s § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a v odůvodnění se obsáhle vypořádal se všemi odvolacími námitkami, vztahujícími se zejména ke zjištění, že předmětná žaloba stěžovatele, opírající se o § 42a občanského zákona, byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty. Vyložil také okruh práv, jež mohl a měl žalobce uplatnit v řízení o výkon rozhodnutí k vymožení přisouzené pohledávky z majetku, který nepatřil do společného jmění manželů pouze proto, že byla uzavřena smlouva o jeho zúžení.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu