Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 237/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.237.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of remedies and procedural delay.

Geschäftsnummer II.ÚS 237/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint against lower court rulings and a statutory provision. The applicant failed to exhaust all available legal remedies, specifically an extraordinary appeal pending review, and filed the complaint late, missing the statutory deadline. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible and the statutory amendment request inapplicable.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all relevant procedural means or if it is filed outside the prescribed time limit.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies procedural delay constitutional complaint subsidiarity principle statutory amendment legal aid procedural prerequisites

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupené Mgr. Josefem Balínem, advokátem se sídlem Goethova 294/8, 301 31 Plzeň, proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 18 Co 358/2011 - 75 ze dne 12. října 2011, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 15 C 355/2008 - 53 ze dne 28. dubna 2011, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 57 C 10/2006 - 91 ze dne 14. listopadu 2007, ve spojení s návrhem na zrušení § 150 občanského zákoníku, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i zrušení § 150 občanského zákoníku.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti se jedná o návrh opožděný.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpala všechny relevantní procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti shora označenému rozhodnutí Městského soudu v Praze dovolání, a vyžádal si jeho stejnopis. Z něho Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadla v celém rozsahu, přičemž o podaném mimořádném opravném prostředku dosud nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy dovolací soud o podaném opravném prostředku teprve rozhoduje, by bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu. Ústavní soud však považuje za vhodné poznamenat, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatelka zbavena práva obrátit se na Ústavní soud v případě, že Nejvyšší soud její námitky nevyslyší.

Ve vztahu k citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 je ústavní stížnost opožděná, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. listopadu 2007, přičemž ústavní stížnost (původní návrh na zahájení řízení) byla podána až dne 21. ledna 2012, čímž zjevně nebyla dodržena šedesátidenní lhůta určená k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti se Ústavní soud nemohl zabývat akcesorickým návrhem na zrušení ustanovení § 150 občanského zákoníku, neboť tento návrh sleduje osud ústavní stížnosti jako celku a nemůže být posuzován samostatně. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, jakož i v části navrhující zrušení ustanovení § 150 občanského zákoníku, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost a ve zbývající části ji odmítl jako návrh opožděně podaný na základě § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 15. března 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu