Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 730/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.730.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding tax assessment and enforcement order.

Geschäftsnummer II.ÚS 730/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against administrative court rulings. The applicant argued that lower courts incorrectly assessed the nature of his submission regarding tax assessments rather than enforcement orders. The court found no violation of fundamental rights because the administrative courts properly evaluated the applicant's submissions and deemed his subsequent actions as a deliberate procedural tactic.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint shall be rejected as clearly unfounded if the Constitutional Court finds that no fundamental right or freedom guaranteed by the constitutional order has been violated by a final decision.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint rejection clearly unfounded standard tax assessment procedure administrative enforcement order procedural abuse claim fundamental rights violation Czech constitutional law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
§ 110 odst. 1 soudního řádu správního
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, opodstatněně jeho rozhodnutí shledal v souladu se zákonem, a tedy i opodstatněně kasační stížnost podle § 110 odst. 1 soudního řádu správního zamítl.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele M. S., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 12, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2011 č. j. 5 Afs 52/2011-90 a Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2011 č. j. 7 Ca 126/2008-65, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze, proti němuž podal kasační stížnost, když podle jeho přesvědčení soud nesprávně zhodnotil obsah podání, kterým napadal způsob vyměření daně a nikoliv nařízení exekuce na její vymožení. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl a konstatoval, že jeho postup shledal účelovým, když urgoval přezkoumání daňových rozhodnutí a zároveň žádal o obnovu daňového řízení za roky 1997, 1998 a 1999.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, opodstatněně jeho rozhodnutí shledal v souladu se zákonem, a tedy i opodstatněně kasační stížnost podle § 110 odst. 1 soudního řádu správního zamítl. Ve svém rozhodnutí vycházel z jednotlivých podání stěžovatele od 11. 2. 2003, následných úkonů správce daně, tato obsáhle zhodnotil shodně s Městským soudem v Praze, a proto na vyčerpávající odůvodnění jeho rozsudku lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v tomto odůvodnění je konstatován i obsah části rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009 (č. j. 5 Afs 54/2009-75), ve kterém se již tento soud zabýval otázkou posouzení předmětného podání stěžovatele ze dne 11. 2. 2003 se závěrem, dle něhož mj. jak jeho označením, tak obsahem se jednalo o odvolání proti exekučnímu příkazu ze dne 7. 1. 2003. Proto následný úkon stěžovatele z 29. 12. 2006, kterým urgoval vyřízení svého podání ze dne 11. 2. 2003 a "urgoval žádost o přezkoumání dodatečných platebních výměrů za rok 1997, 1998 a 1999 a žádal o povolení obnovy souvisejících řízení" důvodně Nejvyšší správní soud označil za účelový postup stěžovatele.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 13. března 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu