Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 660/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.660.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible for challenging procedural rulings instead of final merits decisions.

Geschäftsnummer II.ÚS 660/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by B. B. against procedural rulings in a criminal trial. The petitioner argued these decisions violated fair trial rights under the Charter of Fundamental Rights and Article 6 of the ECHR. The court ruled the complaint inadmissible because it targeted intermediate procedural acts rather than final merits judgments, violating the exhaustion of remedies requirement.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. e): Constitutional complaints must target final merits decisions; intermediate procedural rulings are inadmissible unless they directly and sensibly infringe fundamental rights and the objection is limited to that specific stage.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies requirement procedural vs merits decisions fair trial rights protection intermediate procedural rulings

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms Article 36
European Convention on Human Rights Article 6 § 1

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti B. B., zastoupeného JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem Sokolovská 95, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 424/2011 ze dne 15. 11. 2011, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 50 T 77/2011 ze dne 30. 8. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Z naříkaných soudních aktů totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti procesním rozhodnutím vydaným v trestním řízení, proti kterým není ústavní stížnost přípustná. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 292/05

ze dne 29. 9. 2005). I když z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, které záleží v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo, je nutno poznamenat, že zde musí být, cumulative, splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, jednak je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, expressis verbis, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím) efektivně uplatněna.

Ústavní soud shledal, že v projednávané věci výše uvedené podmínky splněny nebyly. Stěžovatel rozporuje usnesení, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zčásti vyhověl žádosti stěžovatele o opravu protokolu z hlavního líčení, zčásti ji zamítl. Toto rozhodnutí bylo k odvolání stěžovatele stížnostním soudem potvrzeno. Je však nepochybné, že námitky týkající se porušení práva na spravedlivý proces těmito procesními rozhodnutími mohou být vzneseny v rámci případného odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel tedy podal ústavní stížnost, aniž osvědčil splnění požadavku vyčerpání všech dostupných procesních prostředků, jak to vyžaduje § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 6. března 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj