Constitutional Court dismisses constitutional complaint against administrative court ruling on fair trial rights. The court found no violation of fundamental rights. The court rejected the claim that the administrative court failed to address fire safety arguments. The court held that the administrative court properly evaluated the fire safety expert opinion. The court concluded that the administrative court did not violate fair trial rights. The court determined that the administrative court's decision was constitutionally compliant. The court ruled that the administrative court's handling of the case was lawful. The court decided that the administrative court's decision did not infringe on rights. The court stated that the administrative court's decision was valid. The court affirmed that the administrative court's decision was correct.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Administrative Court ruling. The applicant argued that the administrative court violated her right to a fair trial by ignoring fire safety expert opinions and limiting the scope of the building permit review. The court held that the administrative court properly addressed the arguments and that the applicant's complaints amounted to a policy dispute rather than a constitutional violation. Consequently, the court found no infringement of fundamental rights and rejected the request for annulment.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may not intervene in the factual assessment of lower courts unless a violation of fundamental rights is established, and it cannot substitute its own evaluation of evidence or policy arguments for those of the administrative court.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti J. H., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem v Praze, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011, č. j. 7 As 84/2010-141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem, který co do formálních náležitostí vyhovuje zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se jím cítí zkrácena na svých základních právech zaručených Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, zejména pak v právu na spravedlivý proces.
Napadeným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2010, č. j. 10 A 17/2010-56. Krajský soud tímto rozsudkem nevyhověl stěžovatelčině žalobě, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic ze dne 12. 1. 2010, č. j. KUJCK 35323/2009/OREG/4; tím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sezimovo Ústí, odboru stavebního úřadu, územního plánování, životního prostředí a dopravy vydané dne 7. 9. 2009 pod č. j. MESU-55/OSU/2009/Pi-31/48. Městský úřad jím dodatečně povolil stavbu monolitické železobetonové desky, 24 kusů skleněných tvárnic a zaklenutí vstupu na rozestaveném objektu přístřešku u zahradního domku na specifikovaném pozemku sousedícím s pozemkem stěžovatelky, a dále stavbu vsakovací jímky včetně perforovaného potrubí na témže pozemku.
Stěžovatelka s výsledkem soudního přezkumu není spokojena. Odůvodnění napadeného rozsudku považuje za kuriózní a neodpovídající skutečnosti. Nesouhlasí zejména s tím, jak se napadený rozsudek - ale platí to i pro rozhodnutí jemu předcházející - vypořádal s odbornými závěry stěžovatelkou osloveného odborníka na požárně bezpečnostní řešení staveb Ing. S. Ty přitom dle názoru stěžovatelky vyvrací správnost v řízení opatřených stanovisek Hasičského záchranného sboru a znalce J. T. Bylo proto na místě, aby soud nařídil zpracování revizního znaleckého posudku k otázce požárního zatížení stavby a vymezení požárně nebezpečného prostoru stavby. Nestalo se tak a z pohledu stěžovatelky jde o nepřípustnou redukci důkazního řízení. Krom toho obsáhlá argumentace stěžovatelky týkající se požárně bezpečnostní problematiky byla v rozhodnutí zcela vynechána; také v ústavní stížnosti cituje stěžovatelka celé pasáže z odborného vyjádření Ing. S. Dále Nejvyšší správní soud dle názoru stěžovatelky nenaložil správně ani s její další námitkou, totiž že ve stavebním řízení byla posuzována pouze část stavby a nikoliv stavba jako celek, tedy sporná přístavba včetně zahradního domku. V takovém případě totiž není možné splnění všech podmínek daných stavebním zákonem zhodnotit objektivně. Taktéž bylo oslyšeno, že stavba předmětného přístřešku je v rozporu s územním plánem a že projektová dokumentace chybně uvádí zastavěnou plochu 72 m2 místo 69 m2.
Zákon o Ústavním soudu, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu Nejvyššího správního soudu v hodnocené věci. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným (není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti), není vrcholem jejich soustavy (čl. 90, 91 Ústavy ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. čl. 83 Ústavy ČR). To samozřejmě platí i pro úsek správního soudnictví institucionálně završený Nejvyšším správním soudem. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavou. Z toho Ústavní soud vycházel i v řízení o této konkrétní ústavní stížnosti.
Po provedení přezkumu shledává napadený rozsudek ústavně konformním. Nejvyšší správní soud se řádně se všemi nyní vznášenými námitkami vypořádal. Vyložil, proč se v dané věci stavební úřad v rámci dodatečného povolování správně zabýval pouze vymezenou částí stavby a nikoliv stavbou přístřešku jako celku, když zbylé části byly provedeny v souladu se stavebním povolením. Vysvětlil, proč se nezabýval namítanou chybnou výměrou zastavěné plochy zahradního domku ve stavební dokumentaci a rozporem s územním plánem; krom jiného byly tyto námitky především uplatněny opožděně. Rozebral i otázku posouzení požárně bezpečnostního řešení stavby s tím, že tato již byla vyřešena v rámci předcházejícího stavebního řízení týkajícího se dodatečného povolení přístřešku. Nyní stavební úřad vycházel ze stanoviska Hasičského záchranného sboru, podle něhož dodatečně povolovaná změna konstrukce stropu stavbu její požární zatížení neovlivní a nově stanovené požárně nebezpečné prostory nezasahují do sousedních pozemků a objektů, s jednou výjimkou, kdy ale nejde o pozemek stěžovatelky a jeho vlastnice vůči stavbě neměla výhrady. Proti tomuto bodu, jak již bylo řečeno výše, směřuje podstatná část - alespoň co do rozsahu - argumentace stěžovatelky. Stěžovatelka cituje obsáhlé pasáže z odborného vyjádření, které si opatřila a které kritizuje a popírá závěry stanoviska, z něhož vycházel stavební úřad. Posouvá tak věc do roviny polemiky s provedenými důkazy, do níž se ale Ústavní soud nemůže zapojit, neboť takový způsob přezkumu neodpovídá jeho postavení v soustavě soudů. Není soudem skutkovým, který by ověřoval správnost v řízení učiněných zjištění a tato přehodnocoval, opravoval či dále doplňoval. I když správní orgány, potažmo správní soudy, při posouzení otázky požárně bezpečnostního řešení stavby vyšly z pokladů, s jejichž obsahem stěžovatelka nesouhlasila, za situace, kdy svůj postup zdůvodnily, pravidla spravedlivého řízení porušit nemohly. Z obsahu připojených rozhodnutí je zřejmé, že předmětné vyjádření předložené stěžovatelkou nebylo při rozhodování opomenuto, navíc Hasičský záchranný sbor jeho obsah reflektoval v doplnění svého původního stanoviska.
Protože Ústavní soud porušení základních práv neshledal, podaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. února 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu