Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3956/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3956.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on court fees, upholding lower courts' fee waiver denial as within their judicial sphere.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3956/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Regional Court's decision to revoke his court fee exemption. The applicant argued that the removal of the fee waiver effectively denied him access to court due to his financial situation, yet he provided no specific arguments regarding unconstitutionality. The Court ruled that determining fee eligibility falls within the general courts' jurisdiction and that the lower courts' reasoning was sufficient and did not violate constitutional principles.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court generally does not review general court decisions on fee exemptions unless they violate fundamental rights, deferring to the lower courts' assessment of financial circumstances.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint court fee exemption judicial independence access to court financial hardship Constitutional Court procedural rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 Ústavy ČR
36 Listiny základních práv a svobod a na porušení čl. 4 Ústavy ČR, dle kterého je úkolem obecných soudů ochrana základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
čl. 82 Ústavy ČR
S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov.
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Janou Řezáčovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky 18, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 499/2011-31 ze dne 10. října 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a na porušení čl. 4 Ústavy ČR, dle kterého je úkolem obecných soudů ochrana základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 18 C 247/2011 Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě stěžovatele o vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému P. P. bylo stěžovateli usnesením Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2011-12 ze dne 9. června 2011 přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesením téhož soudu č. j. 18 C 247/2011-24 ze dne 8. srpna 2011 bylo stěžovateli dříve přiznané osvobození od soudních poplatků odňato. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2001-24 ze dne 8. srpna 2011 potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v důsledku napadeného rozhodnutí nemohl ve věci samé uplatnit svá procesní práva, která jsou mu zákonem poskytována. Pokud by majetkové poměry stěžovateli dovolovaly soudní poplatek uhradit, učinil by tak a nepožadoval by osvobození od poplatkové povinnosti. Sociální situace stěžovatele však tento postup neumožnila a postupem soudů, kterým mu bylo přiznané osvobození od soudního poplatku odňato, bylo stěžovateli dle jeho tvrzení fakticky upřeno právo domáhat se svého práva zákonem připuštěným postupem.

Stran v záhlaví citovaného rozhodnutí samého stěžovatel neuvádí, v čem spatřuje jeho protiústavnost či nesprávnost a žádnou argumentaci v tomto směru ústavní stížnost neobsahuje.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

,

sp. zn. I. ÚS 201/02

,

sp. zn. II. ÚS 249/03

,

sp. zn. IV. ÚS 109/06

,

sp. zn. III. ÚS 2542/08

a další). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 247/2011-24 ze dne 8. srpna 2011 zcela dostatečně vysvětluje, proč majetkové poměry stěžovatele osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Krajský soud v Plzni se ve v záhlaví citovaném rozhodnutí s jeho závěry ztotožnil a dále přesvědčivě vyložil, proč na straně stěžovatele není splněna ani další podmínka pro osvobození od soudních poplatků, a sice, že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Ústavní soud, nemaje potřebu k odůvodnění těchto rozhodnutí obecných soudů cokoli dalšího dodávat, na ně pro stručnost pouze odkazuje a uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nic, co by odporovalo jakýmkoli ústavně zaručeným principům, právům nebo svobodám, nezjistil.

S ohledem na tento závěr nemohlo být zasaženo ani do stěžovatelem uváděného práva domáhat se svého práva před nezávislým soudem, neboť v záhlaví citované rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně žádný deficit nevykazují a stěžovatelem uváděný zásah (coby jejich důsledek) jimi tak být vyvolán nemohl.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2012

Vlasta Formánková v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu