Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3225/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3225.11.1 KI-generiert

IV.ÚS 3225/11 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 3225/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2012 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, AK se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2011 čj. 27 Rto 1/2011-44 takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 3225/11 · Ústavní soud České republiky: Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž označený soud uložil Okresnímu soudu v Karviné, aby jednal a rozhodl o návrhu stěžovatele na obnovu řízení ze dne 9. 5. 2003.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2012 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, AK se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2011 čj. 27 Rto 1/2011-44 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž označený soud uložil Okresnímu soudu v Karviné, aby jednal a rozhodl o návrhu stěžovatele na obnovu řízení ze dne 9. 5. 2003.

Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 4 Nt 2257/2003, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatel byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 9. 6. 1981 sp. zn. T-82/81 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle ustanovení § 269 odst. 1 tehdy platného trestního zákona (č. 140/1961 Sb.) a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, neboť jako Svědek Jehovův odepřel vykonat vojenskou službu. Na návrh stěžovatele Vojenský obvodový soud v Prešově v přezkumném řízení vedeném podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušil rozsudek ve výroku o trestu (usnesení ze dne 6. 11. 1991 sp. zn. 3 Rtv 60/91) a při nezměněném výroku o vině odsoudil k tresu odnětí svobody v trvání osmi měsíců (rozsudek ze dne 6. 11. 1991 sp. zn. 3 Rtv 60/91).

Návrhem na obnovu řízení podanému Okresnímu soudu v Karviné stěžovatel usiloval o zrušení dosud pravomocné části rozsudku Vojenského obvodového soudu v Prešově z června 1981 a usnesení a rozsudku téhož soudu z listopadu 1991, následně svůj návrh upravil a žádal o přezkum podle § 6 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Okresní soud v Karviné se návrhem na povolení obnovy řízení odmítl zabývat s tím, že žádný soud na území České republiky není věcně ani místně příslušný o tomto návrhu rozhodnout. Návrh na přezkum rozhodnutí podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu okresní soud zamítl s účinky pro území České republiky usnesením ze dne 12. 4. 2011 čj. 4 Nt 2257/2003-32 s odůvodněním, že soudní rehabilitace již proběhla a soud nemá žádný zákonný prostředek k tomu, aby způsob jejího provedení napravil. Ke stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením. Krajský soud označil rozhodnutí okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, za správné a potvrdil, že přezkumné řízení podle zákona o soudní rehabilitaci ve věci proběhlo a možnost zrušit rozhodnutí z něho vzešlá zákon neumožňuje; shodně s okresním soudem odmítl, že by na stěžovatelovu věc dopadaly závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2010

sp. zn. II.ÚS 1828/10

. Okresnímu soudu v Karviné však vytkl, že nerozhodl o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení, a proto mu tuto povinnost uložil.

V ústavní stížnosti stěžovatel vytkl Krajskému soud v Ostravě, že o jeho stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Karviné nerozhodl ve výrokové části napadeného usnesení. Uvedl, že se nedožadoval rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, ale hodlal dosáhnout zrušení usnesení Okresního soudu v Karviné a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě přezkumem podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 11. 1. 2012 odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém dal najevo, že rozhodnutí Okresního soudu v Karviné je správné. Stížnost stěžovatele však nezamítl, neboť zjistil, že v rehabilitační trestní věci (4 Nt 2257/2003) nebylo dosud rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení, a proto okresnímu soudu uložil, aby předmětná rozhodnutí přezkoumal z pohledu podmínek obnovy řízení, což by nemohl učinit, pokud by stížnost zamítl.

V replice ze dne 24. 1. 2012 stěžovatel poukázal na nález

sp. zn. II.ÚS 1828/10

(věc R. O.), ve kterém Ústavní soud vyložil, že byl-li český občan odsouzen za minulého režimu na Slovensku, může se domoci svého práva na základě postupu podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Tak také postupovaly české soudy i v jiných případech, ať už šlo o případy, kdy občan nebyl rehabilitován podle zákona o soudní rehabilitaci (jako R. O.) nebo byl rehabilitován, ale nedůsledně (jako stěžovatel). Na podporu svých tvrzení stěžovatel připojil kopie rozhodnutí obecných soudů vydané v obdobných věcech. Upozornil rovněž, že stanovisko Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2011 sp. zn. Pl.ÚS-st. 14/01, na které krajský soud při svém rozhodování odkázal, bylo přijato ve věci, v níž rozhodovaly výlučně české soudy, zatímco řešení, jak postupovat v případě, že český občan byl za minulého režimu nezákonně odsouzen na Slovensku pro trestný čin uvedený v § 4 zákona o soudní rehabilitaci, přinesl až nález

sp. zn. II.ÚS 1828/10

.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud předně podotýká, že se k výkladu a aplikaci ustanovení § 6 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, představující hmotněprávní a procesní základ přezkumu, již ve své rozhodovací praxi vyjádřil. V nálezu ze dne 18. 8. 1999

sp. zn. II.ÚS 116/99

(publ. in Sb. n. u. sv. 15 str. 127) nastínil, které trestní věci spadají do působnosti zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, a vyložil, že k aplikaci citovaného ustanovení je třeba naplnění dvou podmínek - musí se jednat o trestný čin, na který se nevztahuje zákon o soudní rehabilitaci, (negativní předpoklad) a posuzované jednání musí svou povahou směřovat k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod (pozitivní předpoklad). Obě podmínky jsou kumulativní, pozitivní předpoklad aplikace § 6 citovaného zákona, byť by i byl dán, sám o sobě neobstojí, chybí-li negativní předpoklad. Tento výklad byl stvrzen plénem Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 26. 6. 2001 sp. zn. Pl.ÚS-st. 14/01, podle kterého je aplikace ustanovení § 6 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu vyloučena v případě, jedná-li se o trestný čin, na který se vztahuje rehabilitace podle zákona o soudní rehabilitaci (publ. in Sb. n. u., sv. 23 str. 342).

V projednávané věci Okresní soud v Karviné i Krajský soud v Ostravě ověřily, že stěžovatel byl odsouzen pro trestný čin, na který se vztahovala soudní rehabilitace [§ 4 písm. e) zákona o soudní rehabilitaci], a proto návrhu na přezkum podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu nepřisvědčily. Námitce stěžovatele, že by se stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st.14/01 nemělo vztahovat na případy, kdy byl český občan odsouzen pro trestný čin spadající pod zákon o soudní rehabilitaci slovenskými soudy, Ústavní soud nepřisvědčil, neboť takový závěr ze zákona o soudní rehabilitaci dovodit nelze. Zákon o soudní rehabilitaci účinný od 1. 7. 1990 v oddílu čtvrtém stanovil pravidla pro řízení před soudem, podle ustanovení § 7 odst. 1 byl k přezkumnému řízení podle oddílu třetího příslušný soud, který rozhodoval v původním řízení v prvním stupni. V projednávané věci byl stěžovatel odsouzen (a poté rehabilitován) soudem se sídlem na území Slovenské republiky, nicméně šlo o právní akt učiněný a vyhlášený před 1. 1. 1993 na základě tehdejšího společného právního řádu soudem tehdejší společné soudní soustavy, od kterého nelze odhlédnout.

Rovněž poukaz stěžovatele na nález

sp. zn. II.ÚS 1828/10

není zcela případný. Ve věci R. O., odsouzeného Vojenským obvodovým soudem v Prešově pro tentýž trestný čin jako stěžovatel, se obecný soud zcela odmítl zabývat návrhem jmenovaného na přezkumné řízení podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z důvodu nedostatku své věcné příslušnosti. Výklad práva, podle kterého by nemělo dojít k aplikaci tuzemských rehabilitačních předpisů jen v důsledku toho, že dopadají na rozhodnutí soudů, které se v důsledku rozpadu společného státu nyní nacházejí v zahraničí, Ústavní soud odmítl a označil jej za odepření soudní ochrany, čímž jinými slovy vyjádřeno dal najevo, že obecný soud bude muset o návrhu jmenovaného rozhodnout. V odůvodnění nálezu se v odst. 22 uvádí: "... Při aplikaci zásady iura novit curia ... měl účastník řízení znát ustanovení § 6 zákona č. 198/1993 Sb. ... a jeho prostřednictvím vycházet z procesních ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Mezi nimi by nepochybně našel procesní cestu jak pro zamítnutí návrhu soudem prvního stupně (§ 14 odst. 4), tak i právo stížnosti proti jakémukoliv zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně o podaném návrhu (§ 17 odst. 2)." Ve stěžovatelově věci lze jen poznamenat, že Okresní soud v Karviné a Krajský soud v Ostravě se pochybení, jež bylo obecným soudům vytčeno ve věci R. O., nedopustily a stěžovatelův návrh na přezkumné řízení podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu projednaly a rozhodly o něm.

Ve věci samé stěžovatel tvrdil nepřezkoumatelnost rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu I. stupně a ústavní stížnost, byť požadující zrušení rozhodnutí obsahující pouze výrok procesního charakteru, opřel o námitku absence výroku o věci samé.

K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí z důvodu absence výroku (či jeho části) se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil s poukazem na to, že výrok je zásadní součástí soudního rozhodnutí, neboť v něm soud formuluje svůj závazný názor (srov. nálezy IV.ÚS 427/98, publ. in Sb. n. u. sv. sv. 13 str. 147,

IV.ÚS 386/2000

, tamtéž, sv. 21 str. 347). V projednávané věci je třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že i když hodnocení a závěry Krajského soudu v Ostravě týkající se možnosti zrušení předmětných rozhodnutí Vojenského obvodového soudu v Prešově v přezkumném řízení podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozhodnutí, výrok k této otázce chybí. Absence výroku sice po formální stránce zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, což obecně odporuje principům řádného a spravedlivého procesu zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nicméně v projednávané věci Ústavní soud ke kasaci napadeného rozhodnutí nepřistoupil. Má za to, že kasační nález by byl ryze formálním aktem, který by ke změně procesního postavení stěžovatele vedoucí k ochraně materiální podstaty jeho základních práv nikterak nepřispěl. Názor obecných soudů o tom, že ve stěžovatelově věci nejsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, je souladný s výkladem, jaký zaujal ve své judikatuře Ústavní soud, a vést obecný soud k vydání zamítavého výroku proto nepovažoval v okolnostech daného případu za účelné.

Výrok ústavní stížností napadeného usnesení, jak je citován shora, je rozhodnutím procesní povahy, na jehož základě okresní soud pokračuje v řízení o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení. Toto rozhodnutí samo o sobě do práv stěžovatele nezasahuje, naopak podle jeho obsahu dochází k poskytnutí ochrany právům stěžovatele - o jeho návrhu bude rozhodnuto.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. února 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu