Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation requirements under the Constitutional Court Act.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by petitioner P. Č. against a Supreme Administrative Court decision. The petitioner repeatedly failed to comply with the statutory requirement to be represented by a lawyer, having filed over a hundred prior complaints with similar defects despite prior warnings. The court ruled that since the petitioner had been advised of this obligation in numerous previous proceedings, further individual warnings would be ineffective and formalistic, justifying the dismissal without a full merits review.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint filed by a natural person without a lawyer is inadmissible if the complainant has previously been advised of this obligation in multiple proceedings and fails to comply, rendering further warnings ineffective.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2011, čj. 2 As 113/2011 - 43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 2. 2012 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2011, čj. 2 As 113/2011 - 43.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že tomu tak není. Stěžovatel opakovaně nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2007, nejméně sto ústavních stížností, z nichž více než 50 bylo odmítnuto pro neodstranění vad spočívajících zejména v tom, že nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z mnoha řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (kupř. řízení
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
I. ÚS 467/09
,
I. ÚS 787/09
,
III. ÚS 291/09
,
IV. ÚS 424/09
atd.).
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
František Duchoň
soudce Ústavního soudu