Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 152/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.152.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded, upholding lower courts' rejection of retrial request.

Geschäftsnummer I.ÚS 152/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions denying a retrial request. The applicant argued that foreign nationals involved in the crime were not convicted abroad, violating his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court found the complaint clearly unfounded because the lower courts transparently reasoned why the conditions for a retrial were not met without arbitrary discretion.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when lower courts provide transparent, non-arbitrary reasoning that falls within the logically conceivable argumentative field regarding the non-fulfillment of retrial conditions.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint retrial request equality of arms transparency of reasoning clearly unfounded procedural fairness Charter of Fundamental Rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost stěžovatele směřující do tamtéž označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl podle § 283 písm.
§ 283 písm. d) trestního řádu
c) trestního řádu zamítl stížnost stěžovatele směřující do tamtéž označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci, která skončila rozsudkem tamního soudu ze dne 28.
§ 187 odst. 4 písm. c) trestního zákona
§ 278 odst. 1 trestního řádu
Z uvedeného se podává, že stěžovatel obecným soudům vytýká, že se náležitě nevypořádaly s jeho důkazním návrhem z pohledu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu.
§ 134 odst. 2 trestního řádu
1 trestního řádu, přičemž svůj závěr (v kontextu relevantních skutkových okolností a důkazů), způsobem nevykazujícím prvky svévole, a pohybujícím se v rámci logicky myslitelného argumentačního pole, transparentně odůvodnily (§ 134 odst. 2 trestního řádu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele I. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mlčochem, advokátem se sídlem Nádražní 1325/18, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2011 č. j. 1 To 51/2011-1963 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2011 č. j. 35 T 1/2008-1947, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost stěžovatele směřující do tamtéž označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci, která skončila rozsudkem tamního soudu ze dne 28. února 2008 sp. zn. 35 T 1/2008.

Předmětná rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení stěžovatel napadl včas podanou ústavní stížností a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel obecným soudům vytýká, že nezohlednily jeho tvrzení, dle něhož cizí státní příslušníci Z. I. a M. D., s nimiž se měl jemu vytýkaného jednání dopustit a kteří byli součástí organizované skupiny působící na území více států, nebyli podle jeho informací odsouzeni, a tudíž je na ně třeba nahlížet jako na osoby, které se předmětného jednání nedopustily. Z tohoto tvrzení - jak stěžovatel dále uvádí - ovšem plyne, že nebyl naplněn jeden ze znaků skutkové podstaty dle ustanovení § 187 odst. 4 písm. c) trestního zákona, pročež obecné soudy měly zjistit, jak a s jakým výsledkem bylo ve Slovenské republice ukončeno trestní řízení proti jmenovaným cizím státním příslušníkům, kteří byli v předcházejícím trestním řízení vyslechnuti policejními orgány třetího státu toliko jako obvinění. V této souvislosti stěžovatel namítal, že jen při pravomocném odsouzení těchto osob za společné trestné jednání s ním by mohla užitá právní kvalifikace obstát. V důsledku uvedeného se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z uvedeného se podává, že stěžovatel obecným soudům vytýká, že se náležitě nevypořádaly s jeho důkazním návrhem z pohledu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu. Tomuto názoru stěžovatele Ústavní soud nepřisvědčil.

Podstatou kontradiktorního soudního procesu je spor, konfrontace a diskuse dvou stran, které musejí mít stejnou možnost vyjádřit a obhajovat svůj pohled na projednávanou věc. Princip kontradiktornosti úzce souvisí se zásadou rovnosti účastníků řízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy, článek 37 odst. 3 Listiny), resp. zásadou rovností zbraní (equality of arms), zformulovanou v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (viz např. rozhodnutí Borgers proti Belgii z 30. 10. 1991, Ruiz-Mateos proti Španělsku z 23. 6. 1993, Doorson proti Nizozemí z 26. 3. 1996, De Haes a Gijsels proti Belgii z 24. 2. 1997, Van Orshoven proti Belgii z 25. 6. 1997, Kuopila proti Finsku z 27. 4. 2000 či nověji Matyjek proti Polsku z 24. 4. 2007, Menchinsaya proti Rusku z 15. 1. 2009, Karadag proti Turecku ze dne 29. 6. 2009) a vyjádřenou ve věcech trestních např. v nálezech Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 287/04

,

I. ÚS 131/02

,

IV. ÚS 802/02

,

II. ÚS 2168/07

,

II. ÚS 2014/07

(srov. i nálezy

sp. zn. IV. ÚS 463/2000

,

Pl. ÚS 19/02

,

I. ÚS 2569/07

,

IV. ÚS 941/09

). V trestním řízení se tato zásada promítá v soudním stadiu zejména do rovnoprávného postavení procesních stran (státního zástupce a obžalovaného) pokud jde o právo skutkově a právně argumentovat, podávat návrhy, vyjadřovat se k návrhům a tvrzením druhé strany, nabízet důkazy prokazující jejich tvrzení (k tomuto srov. kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 608/10

).

V dané věci stěžovatele obecné soudy, aniž by se dostaly do rozporu s naznačenými účely a kautelami provádění dokazování, dospěly k závěru o nenaplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 trestního řádu, přičemž svůj závěr (v kontextu relevantních skutkových okolností a důkazů), způsobem nevykazujícím prvky svévole, a pohybujícím se v rámci logicky myslitelného argumentačního pole, transparentně odůvodnily (§ 134 odst. 2 trestního řádu). Vrchní soud v Olomouci dostatečně reagoval na námitky, jež jsou rovněž opětovně formulovány v ústavní stížnosti. Na obsah odůvodnění napadených usnesení, jež jsou takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), proto postačí v podrobnostech odkázat.

Pro uvedené byla posouzena ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu