Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1401/11 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1401.11.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because Supreme Court already annulled the contested decision and ordered a retrial.

Geschäftsnummer III.ÚS 1401/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a prosecutor's decision to initiate criminal proceedings. The applicant argued that his right to a fair trial and defense was violated, but the Court found the complaint inadmissible because the Supreme Court had already annulled the contested decision and ordered a new trial. Consequently, the applicant had not exhausted all available legal remedies, as the original decision no longer existed and the new proceedings were ongoing.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, particularly when a higher court has already annulled the contested decision and ordered a retrial.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility annulment of decision order for retrial subsidiarity principle legal protection mechanisms procedural exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011 č. j. 2 KZT 162/2011-7, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 5. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označeného usnesení s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ústavně zaručené právo na obhajobu.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost advokáta JUDr. Radomila Macka proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání M. B. z důvodu, že byla podána osobou neoprávněnou, a dále že kromě ústavní stížnosti stěžovatel podal podnět k ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona.

Ze sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 12. 2011 pak vyplynulo, že ministr spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele podal dne 12. 8. 2011 (pod č. j. 581/2011-OD-SPZ) stížnost pro porušení zákona ve stěžovatelův prospěch.

Z dopisu Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2012, resp. z jeho přílohy Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud uvedenou stížnost pro porušení zákona projednal a v rozsudku ze dne 14. 12. 2011 č. j. 6 Tz 77/2011-22 vyslovil, že předmětným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové byl v neprospěch obviněného M. B. porušen zákon v ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a v § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu, toto usnesení zrušil (a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), a státnímu zástupci uvedeného státního zastupitelství přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Vzhledem k principu subsidiarity ústavní stížnosti (coby ultima ratio) Ústavní soud vyčkal se svým rozhodnutím výsledku výše zmíněného řízení o stížnosti pro porušení zákona. Jak bylo již výše zmíněno, Nejvyšší soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k novému řízení a rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí, které bylo předmětem ústavní stížnosti, nyní právně neexistuje, a řízení ve věci usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno stěžovatelovo trestní stíhání, dále pokračuje, přičemž stěžovatel dosud nevyčerpal jím podanou stížnost jako procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (pod pojmem "vyčerpání" nutno rozumět nejen podání daného prostředku, ale i rozhodnutí příslušného orgánu o něm), resp. stěžovatel netvrdí opak a "nové" rozhodnutí státního zástupce nenapadá.

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu