Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust legal remedies and procedural delay.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. K. S. against a civil court judgment and a subsequent order suspending the appeal. The applicant argued for the annulment of the lower court's decision regarding a debt payment obligation. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies, as the appeal was suspended due to unpaid court fees rather than being substantively decided, and the filing was also untimely.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, including those that are merely suspended rather than substantively decided, and if filed outside the statutory time limits.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Máchou, advokátem, se sídlem Blanická 25, Praha 2 - Královské Vinohrady, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2008, č. j. 36 Cm 251/2005-211, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 36 Cm 251/2005-293, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 5. prosince 2011, předaným k poštovní přepravě téhož dne a doručeným Ústavnímu soudu dne 6. prosince 2011 stěžovatel (nezastoupen advokátem) brojil proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze pro zmeškání, jímž byl stěžovatel uznán povinným zaplatit žalobci (JUDr. Tomáši Pelikánovi, správci konkursní podstaty úpadce Mototechna, s. p., v likvidaci) částku ve výši 10,000.000 Kč. K výzvě Ústavního soudu o odstranění vad stěžovatel nyní již zastoupen advokátem doplnil ústavní stížnost podáním ze dne 20. ledna 2012, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 23. ledna 2012, a rozšířil petit ústavní stížnost o návrh na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 36 Cm 251/2005-293. Tímto usnesením bylo odvolací řízení proti výše uvedenému rozsudku zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
2. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
5. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2008, č. j. 36 Cm 251/2005-211, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 36 Cm 251/2005-293, jímž bylo řízení zastaveno. Stěžovatel tedy sice podal proti rozsudku Městského soudu v Praze odvolání ve snaze vyčerpat procesní prostředky k nápravě rozhodnutí, avšak o tomto odvolání nebylo vůbec věcně rozhodováno, neboť odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jestliže bylo odvolací řízení zastaveno, nepředstavuje podané odvolání efektivní prostředek nápravy a z tohoto pohledu je třeba posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.
6. V případě, že by Ústavní soud neposoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou, musel by ji odmítnout pro opožděnost [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud z databáze Ministerstva spravedlnosti (viz http://infosoud.justice.cz), jakož i dotazem u Městského soudu v Praze zjistil, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2008, č. j. 36 Cm 251/2005-211, byl doručen tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele JUDr. M. P. dne 5. srpna 2008 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 36 Cm 251/2005-293, bylo doručeno rovněž tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele JUDr. M. P. dne 17. května 2010. S ohledem na tyto skutečnosti by tak lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nejpozději v pondělí 20. října 2008 (pokud ústavní stížnost směřovala proti rozsudku Městského soudu v Praze), resp. v pondělí 6. září 2010 (pokud ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze).
7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný, resp. podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. února 2012
Jiří Nykodým, v. r
soudce zpravodaj