Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 321/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.321.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as interim procedural ruling lacks finality for constitutional review.

Geschäftsnummer I.ÚS 321/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Meliorace, a.s., against the Supreme Court's decision to suspend the enforceability of an arbitration award. The applicant argued this violated her right to a fair process, but the Court held that interim procedural rulings are generally not subject to constitutional review unless they irreparably harm a claim. Since the underlying arbitration proceedings were not yet final, no final legal remedy had been exhausted, rendering the complaint inadmissible under the principle of subsidiarity.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible against interim procedural rulings unless they irreparably and unavoidably affect the protection of a substantive right in ongoing proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional subsidiarity interim procedural ruling exhaustion of remedies fair process right arbitration award enforcement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítl.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.
V souzené věci stěžovatelka napadá rozhodnutí vrchního soudu, jímž byla dle § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, odložena až do pravomocného skončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu jeho vykonatelnost.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky MELIORACE, a.s., se sídlem v Žarošicích 208, okres Hodonín, zastoupené Mgr. Jakubem Sigmundem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2011, čj. 4 Cmo 371/2011-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2011, čj. 48 Cm 39/2011-34, tak, že odložil vykonatelnost ve výroku blíže identifikovaného rozhodčího nálezu, a to až do doby pravomocného rozhodnutí ve věci zrušení rozhodčího nálezu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že tímto rozhodnutím vrchního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a navrhuje proto, aby je Ústavní soud zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak konstatoval Ústavní soud kupř. v usnesení

sp. zn. I. ÚS 563/01

, "jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tedy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu, zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele. Ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odtrženě od práva či nároku, který v soudním řízení stěžovatel uplatňuje".

V souzené věci stěžovatelka napadá rozhodnutí vrchního soudu, jímž byla dle § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, odložena až do pravomocného skončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu jeho vykonatelnost. Stěžovatelka tedy navrhuje zrušení procesního rozhodnutí, které bylo vydáno jako rozhodnutí zatímní povahy a jež proto nelze považovat za rozhodnutí, proti kterému by nebylo možné použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí (viz též

sp. zn. III. ÚS 1682/10

).

Stěžovatelka tedy brojí proti rozhodnutí ve věci, ve které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 119/98

). Posuzovaná ústavní stížnost nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, které je rozhodnutím dočasné (zatímní) povahy, a nikoli (konečným) rozhodnutím ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 6. 2. 2012

Ivana Janů

soudce zpravodaj