Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 47/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.47.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil procedure delays.

Geschäftsnummer III.ÚS 47/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as manifestly unfounded. The applicant alleged that the District Court's refusal to set a deadline for scheduling a hearing violated her right to a fair trial due to delays in related proceedings. The Court found no interference with fundamental rights because the lower court correctly assessed that no delays existed at the stage requiring the scheduling order.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as manifestly unfounded when the Constitutional Court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint manifestly unfounded fair trial rights civil procedure delays scheduling hearing fundamental rights procedural justice

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Jmenovaný soud posoudil návrh podaný žalobkyní (nyní stěžovatelkou) podle § 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a s poukazem na zjištění provedená obsahem spisu sp.
§ 114a odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Vyslovila přesvědčení, že stížností napadené rozhodnutí je zásahem do jejího práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do práva na soudní ochranu dle čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 19, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 30 UL 34/2011-7, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označeného usnesení, kterým Městský soud v Praze zamítl její návrh na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k nařízení jednání. Uvedla, že se určení lhůty domáhala s ohledem na průtahy v řízení před soudem I. stupně, u kterého podala žalobu na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. (vedeno pod sp. zn. 21 C 110/2010), a to z důvodu nesprávného úředního postupu - průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 126/2007. Vyslovila přesvědčení, že stížností napadené rozhodnutí je zásahem do jejího práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve svém návrhu pak poukázala na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011, které je podle jejího názoru v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky. To považuje za porušení principu předvídatelnosti soudních rozhodnutí, výklad ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb. učiněný Městským soudem v Praze je zásadně odlišný od předmětné judikatury, a proto jej považuje za svévolný, naplňující znaky svévolnosti rozhodování.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud posoudil návrh podaný žalobkyní (nyní stěžovatelkou) podle § 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a s poukazem na zjištění provedená obsahem spisu sp. zn. 21 C 110/2010 a vyjádřením Obvodního soudu pro Prahu 2 opodstatněně návrh na určení lhůty k nařízení jednání tohoto procesního soudu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah § 174a výše citovaného zákona o soudech a soudcích, představující promítnutí zásad spravedlivého procesu, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i Ústavou ČR zaručeného principu nezávislosti soudů. Ve věci žaloby stěžovatelky zhodnotil postup procesního soudu, který si v souladu s § 114a odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu zajišťoval nezbytné důkazy, neměl proto dosud podmínky pro nařízení jednání k projednání věci - důvodně proto neshledal průtahy a prodlení soudu v souvislosti s tímto procesním úkonem. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu