Constitutional Court dismisses appeal as ordinary court interpretation of contract law does not require constitutional review.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding a regional court's rejection of an electronically submitted contract withdrawal. The applicant argued that the lower court's strict interpretation of the Civil Code violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR. The court determined that the lower court's interpretation of the Civil Code in relation to electronic signatures was a valid application of ordinary law and did not constitute an unconstitutional excess of discretion.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the lower court's interpretation of ordinary law, even if contested, does not exceed the bounds of relevant legal application or represent a manifest excess of discretion.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky M. K., zastoupené Mgr. Hanou Ševčíkovou, advokátkou se sídlem Majakovského 1517/10, Jihlava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 18. října 2011 č. j. 54 Co 711/2011-49, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označený rozsudek obecného soudu a tvrdila, že jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.
Mělo se tak stát tím, že Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, vyhodnotil jako neplatné elektronicky (e-mailovou zprávou) učiněné odstoupení od smlouvy, jež nebylo podepsáno elektronickým podpisem. Oproti tomu stěžovatelka vyjádřila ve svém návrhu přesvědčení, že z dikce ustanovení § 40 odst. 3 občanského zákoníku lze dovodit toliko možnost, aby byl právní úkon podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů, nikoliv ovšem nutnost. Na podporu tohoto názoru argumentovala odlišně koncipovanou dikcí § 42 odst. 1 o. s. ř., § 25 zákona č. 227/2000 Sb., jakož i názory vyjádřenými v odborné literatuře (Čermák K.: Elektronický podpis - pohled soukromoprávní, Bulletin advokacie č. 11/2002, s. 64; Hulva T.: Vady právních úkonů v soukromoprávních vztazích a jejich důsledky, Wolters Kluwer, 2011, s. 157). Výklad odvolacího soudu stěžovatelka považuje za nepřiměřeně restriktivní a stojící takto v rozporu s účelem daného ustanovení, umožňujícím i běžnému spotřebiteli činit právní úkony elektronickou cestou. Pro tyto důvody stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další). S ohledem na to, že Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, interpretoval § 40 občanského zákoníku v souvislosti se speciální právní úpravou obsaženou v zákoně č. 227/2000 Sb., o elektronickém předpisu, ve znění pozdějších předpisů, tomu tak ovšem dle názoru Ústavního soudu není. Přiklonil-li se odvolací soud k závěru, který stěžovatelka kritizuje, nutno říci, že jím učiněná interpretace, jíž nejsou protiargumenty navrhovatelky způsobilé zvrátit, nevykračuje z rámce v dané záležitosti aplikovaného relevantního práva. Je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 303/04
,
III. ÚS 677/07
,
IV. ÚS 1181/07
), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
).
Proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu