Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3090/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3090.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on litigation costs as no fundamental rights violation occurred due to plaintiff's withdrawal.

Geschäftsnummer I.ÚS 3090/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's appeal against the Regional Court's decision denying litigation costs. The applicant argued that the court's formal handling of costs violated her right to a fair process, but the court found no abuse of discretion. The court determined that since the opposing party withdrew the lawsuit due to bankruptcy proceedings, the applicant's own conduct justified the cost denial without infringing fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may dismiss an appeal as clearly unfounded when the lower court's decision on litigation costs does not violate fundamental rights or exceed judicial discretion.

Schlagwörter

KI-generiert
litigation costs fair process rights judicial discretion bankruptcy proceedings constitutional appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené Mgr. Alenou Abbidovu, advokátkou se sídlem Chodská 12, Praha 2, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 155/2010-99, 21 Co 156/2010 ze dne 22. 8. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí v rozsahu jeho výroku II. o nákladech řízení. Opírá jí zejména o následující důvody:

Stěžovatelce bylo podle jejího tvrzení dne 7. 9. 2011 doručeno usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 155/2010-99, 21 Co 156/2010 (nesprávně označeno jako č. j. 21 Co 155/2011-99, 21 Co 156/2011) ze dne 22. 8. 2011, kterým bylo rozhodnuto ve výroku I. tak, že rozsudek soudu prvého stupně ze dne 13. 12. 2007, č. j. 4 C 277/2007-27, a doplňující rozsudek téhož soudu ze dne 23. 6. 2008, č. j. 4 C 277/2007-50, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2009, č. j. 4 C 277/2007-60, se zrušují a řízení se zastavuje. Výrokem II. rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zakotvené zejm. v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelka uvedla, že v řízení před obecnými soudy se žalobkyně Komerční banka, a. s. (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) domáhala po žalované (stěžovatelce) zaplacení částky 138.497,19 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - východ č. j. 4 C 277/2007-27 ze dne 13. 12. 2007, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu č. j. 4 C 277/2007-50 ze dne 23. 6. 2008 (a opravným usnesením ze dne 4. 3. 2009, č. j. 4 C 277/2007-60), bylo žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověno a stěžovatelce bylo uloženo zaplatit částku 138.497,19 Kč s příslušenstvím i náhradu nákladů řízení. Proti uvedeným rozsudkům podala stěžovatelka odvolání; to však nebylo odvolacím soudem věcně projednáno, neboť žalobce vzal v průběhu odvolacího řízení žalobní návrh v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že ve věci insolvenčního řízení proti žalované (stěžovatelce) bylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Stěžovatelka vyslovila se zpětvzetím žaloby svůj souhlas a současně požádala soud o přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř.

Napadenému rozhodnutí stěžovatelka vytýká především to, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž by byl tento postup, jenž je odchylný od návrhu stěžovatelky, jakkoliv blíže zdůvodněn. Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení pouze konstatoval, že pro aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř. neshledal žádný důvod. Nicméně, jestliže stěžovatelka navrhovala, aby soud rozhodl ve smyslu dotčeného zákonného ustanovení (tj. § 146 odst. 2 o. s. ř.) a přiznal jí tak nárok na náhradu nákladů řízení, byl soud povinen odůvodnit, z jakých důvodů tomuto návrhu nevyhověl.

Podle stěžovatelky je přitom nepochybné, že žalobkyně vzala svou žalobu v plném rozsahu zpět a tedy jednoznačně procesně zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Jestliže měl soud o zavinění žalobkyně (v procesním smyslu) jakékoli pochybnosti nebo měl za to, že zpětvzetí žaloby bylo zapříčiněno chováním stěžovatelky, byl povinen tyto skutečnosti v odůvodnění napadeného usnesení uvést.

II. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Praha - východ evidovaný pod sp. zn. 4 C 277/2007. Zjistil, že uvedený soud rozhodl rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 4 C 277/2007-27, a doplňujícím rozsudkem ze dne 23. června 2008, č. j. 4 C 277/2007-50, ve znění opravného usnesení ze dne 4. března 2009, č. j. 4 C 277/2007-60, tak, že přiznal žalobkyni, tedy Komerční bance, a. s., částku 138.141,76,- Kč s příslušenstvím, dále další částku 355,43,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 35.211,90,- Kč a 1.673,- Kč. Proti tomuto rozsudku i rozsudku doplňujícímu podala stěžovatelka odvolání (srov. číslo listu 30 a číslo listu 52). Dříve než odvolací soud o odvoláních rozhodl, vzala žalobkyně žalobu podáním ze dne 17. 6. 2011 (srov. číslo listu 87) zpět s tím, že insolvenční řízení týkající se majetku stěžovatelky bylo skončeno usnesením o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení.

Krajský soud v Praze usnesením č. j. 21 Co 155/2010-99 a 21 Co 156/2010 ze dne 22. 8. 2011 rozhodl tak, že "[r]ozsudek soudu I. stupně ze dne 13. prosince 2007, č.j. 4 C 277/2007-27 a doplňující rozsudek téhož soudu ze dne 23. června 2008, č.j. 4 C 277/2007-50 ve znění opravného usnesení ze dne 4. března 2009, č.j. 4 C 277/2007-60 se zrušují a řízení se zastavuje [výrok I]." Dále vyslovil, že "[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů [výrok II]". V odůvodnění tohoto usnesení mimo jiné uvedl, že v průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět a stěžovatelka s tímto postupem souhlasila. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jakož i rozsudek doplňující, zrušil a řízení zastavil. "O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., když neshledal žádný důvod pro použití ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.".

III. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadené rozhodnutí i řízení, z nichž toto rozhodnutí vzešlo, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně vyslovil, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, do nějž však Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat; samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, totiž zpravidla nedosahuje intenzity vyvolávající porušení jejich základních práv či svobod. Otázka náhrady nákladů řízení by zpravidla mohla nabýt ústavněprávní dimenzi v případě, že by úvahy soudu vybočily z pravidel upravujících toto řízení v důsledku soudní libovůle. Nic takového ale Ústavní soud v právě projednávané nezjistil.

Z vyžádaného soudního spisu plyne, že Komerční banka, a. s., podala Okresnímu soudu Praha - východ návrh na vydání platebního rozkazu proti stěžovatelce doručený soudu 22. 6. 2007. Domáhala se zaplacení částky 138.141,76,- Kč s přísl. (srov. číslo listu 1). Proti vydanému platebnímu rozkazu podala stěžovatelka odpor a vyjádřila se k žalobnímu návrhu (srov. číslo listu 13 a číslo listu 16). Shora citovanými rozhodnutími bylo stěžovatelce uloženo zaplatit Komerční bance, a. s., tam specifikovanou částku a náklady řízení. Proti citovanému rozsudku (číslo listu 27) a proti doplňujícímu rozsudku (číslo listu 50) podala stěžovatelka odvolání dne 9. 4. 2008 a dne 9. 7. 2008 (srov. číslo listu 30 a srov. číslo listu 52). Dne 20. 4. 2010 (srov. č.l. 67 - 68) stěžovatelka krajskému soudu mimo jiné sdělila že "18.02. 2009 bylo žalovanou přistoupeno k podání insolvenčního návrhu dlužníka a dne 19.02.2009 ve 12:55 byla zveřejněna v insolevnčímu rejstříku vyhláška KS v Praze, čj. KSPH 55 INS 851/2009 - A - 3, kterou bylo ve věci povinné postavení dlužníka zahájeno insolvenční řízení, které doposud probíhá. [...] Insolvenčním správcem byla stanovena Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková se sídlem 100 00 Praha 10, Révová 3.[...] Z uvedeného důvodu tímto zdvořile žádám soud o odročení tohoto soudního jednání, neboť předpokládám, že řízení bude soudem přerušeno."

Dne 22. 6. 2011 (srov. č.l. 87) doručila Komerční banka, a. s., Okresnímu soudu Praha - východ přípis, ve kterém oznámila, že bere svoji žalobu zpět a navrhuje zastavit řízení, neboť ve věci insolvenčního řízení bylo vydáno usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Je tedy zřejmé, že Komerční banka, a. s., postupovala v souladu se zákonem, jestliže přihlásila svoji pohledávku, které se dříve domáhala cestou občanskoprávního řízení, do konkurzu (srov. výše). Ze zmíněného občanskoprávního řízení vzešlo i ústavní stížností napadené rozhodnutí. Zde je významná časová souslednost uvedených úkonů. Soud tedy postupoval podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. právem. Sama žalující Komerční banka náklady řízení nežádala (srov. číslo listu 87); nebyl důvod přiznat náklady řízení stěžovatelce, neboť to bylo - ve svém důsledku - chování jí samotné, pro které Komerční banka, a. s., vzala žalobu zpět.

Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že výroky o nákladech řízení odůvodnil krajský soud velmi formálně a stroze. Tento nedostatek však - se zřetelem k argumentaci výše uvedené - nemůže být sám o sobě důvodem k tomu, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu