Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3906/11 ECLI:CZ:US:2012:3.US.3906.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses widow's complaint as she lacks standing to challenge police delay in criminal investigation.

Geschäftsnummer III.ÚS 3906/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a widow against the police's decision to delay a criminal investigation into her husband's death. The court held that the complainant had no substantive legal interest because she was not a victim of a crime and thus could not claim a right to criminal prosecution. Consequently, the court ruled that the procedural delay did not infringe upon any constitutionally protected rights of a third party.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; There is no constitutionally guaranteed subjective right for any person to demand that another individual be criminally prosecuted, meaning a third party lacks standing to challenge procedural delays in criminal investigations.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional standing criminal investigation delay third party rights subjective legal interest procedural justice criminal prosecution monopoly constitutional complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené Mgr. Janem Koptišem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2017/13, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 24. 10. 2011 č. j. 1 ZN 3355/2011-17 a usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, Územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. 9. 2011 č. j. KRPP-5593-49/TČ-2011-030571, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že tato rozhodnutí porušují Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství Plzeň-město zamítlo jako nedůvodnou stížnost stěžovatelky, jakožto vdovy po poškozeném, proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, kterým byla dle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena věc úmrtí poškozeného J. D. v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem, k němuž došlo dne 18. 4. 2011. K tomuto rozhodnutí dospěl policejní orgán poté, co se dosavadním šetřením nepodařilo zjistit takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin. Policejní komisař dospěl k závěru, že k uvedenému skutku došlo na základě porušení zákoníku práce ze strany firmy OHL ŽS, a s., avšak nelze také přehlížet výsledek chemicko-toxikologického vyšetření krve poškozeného, z něhož jednoznačně vyplývá, že poškozený byl ve stavu těžkého stupně alkoholového ovlivnění, čímž porušil příslušná ustanovení zákoníku práce. Zároveň nebylo zjištěno, že by na smrti poškozeného měla účast druhá osoba svým násilným jednáním.

Stěžovatelka polemizuje se závěry napadených rozhodnutí a tvrdí, že policejní orgán neprovedl úplné šetření a že se měl podrobněji zabývat dalšími okolnostmi souvisejícími s opilostí a pádem poškozeného. Zdůrazňuje též porušení bezpečnostních podmínek při práci na předmětném pracovišti. Podle stěžovatelky byl napadenými rozhodnutím porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.

Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu projednání a posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny formální, obsahové a další náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je "rozhodující skutečností pro posouzení zásahu do základního práva, jež je svou povahou právem procesním, to, zda stěžovatel je vůbec nositelem subjektivního práva (nároku) s hmotněprávním základem. Pokud totiž stěžovatel není vůbec nositelem takového subjektivního práva, nemůže pak podle Ústavního soudu namítat případný zásah do práva procesního, tedy práva na spravedlivý proces" (usnesení

sp. zn. I. ÚS 290/04

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, usn. č. 34, str. 539). Jinak řečeno, Ústavní soud vyšel ze zásady, že žádný proces neexistuje samoúčelně, nýbrž jeho cílem je dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob. Tato skutečnost se musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, tj. ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý proces. Jestliže stěžovatel není vůbec nositelem toho kterého hmotného subjektivního práva nebo základního práva, nemůže se dovolávat práva na spravedlivý proces v příslušném řízení, neboť takový proces vlastně nevykazuje žádný hmotněprávní základ, a tudíž nemůže požívat ústavněprávní ochrany (srov. k tomu též usnesení

sp. zn. I. ÚS 148/02

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, usn. č. 19, str. 327).

Hmotněprávním základem řízení, resp. procesních postupů orgánů činných v trestním řízení, je v daném případě trestněprávní odpovědnost případného pachatele trestného činu, která je však vztahem mezi tímto pachatelem a státem. Účelem procesu je zde osvědčení tohoto vztahu mezi pachatelem a státem, nikoliv bezprostřední ochrana individuálních subjektivních hmotných práv stěžovatele (srov. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2731/07

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je třeba dovodit, že stěžovatelka v takovém postavení není oprávněna se dovolávat ústavně právní ochrany subjektivních procesních práv, jak se v ústavní stížnosti domnívala. Ostatním jednotlivcům, a to ani tehdy, jsou-li v procesním postavení poškozených, právní řád nepřiznává právo na trestní stíhání, které by dokonce mělo požívat ústavněprávní ochrany. Poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání po proběhnuvším soudním procesu, je monopolem státu (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 358/04

,

II. ÚS 3094/07

či

II. ÚS 1303/08

,

I. ÚS 3966/11

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Lze tedy shrnout, že žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje (srov. usnesení

sp. zn. I. ÚS 84/99

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, usnesení č. 29). V odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zástupcem proto nelze spatřovat porušení takových práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], neboť uvedenými rozhodnutími nebylo a ani nemohlo být zasaženo do základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2012

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu