Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3483/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3483.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding court fee exemption denial.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3483/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. M. against lower court decisions denying his request for court fee exemption and legal representation. The applicant argued that the refusal violated his constitutional right to legal aid and fair process, claiming his financial circumstances warranted relief under Civil Procedure Code provisions. The Court found no violation of fundamental rights, noting that the lower courts correctly applied the law and that the applicant failed to prove the necessity of the requested measures.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are rejected as obviously unfounded when the Constitutional Court finds no interference with fundamental rights or when the lower courts' assessment of evidence and legal provisions was not in conflict with constitutional principles.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint rejection court fee exemption legal representation denial fair process rights občanský soudní řád

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu
Vyslovil přesvědčení, že dostatečně prokázal důvodnost opatření ve smyslu § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy že jeho osobní a majetkové poměry jsou natolik závažné, aby v zájmu zachování práva na spravedlivý proces a zákazu odmítnutí spravedlnosti umožnily jejich přiznání.
§ 30 odst. 1, 2 občanského soudního řádu
1 a § 30 odst. 1, 2 občanského soudního řádu, na skutková zjištění soudu I.
§ 219 občanského soudního řádu
stupně, z nichž tento soud učinil správné právní závěry o neopodstatněnosti žádosti žalobce (nyní stěžovatele) o přiznání osvobození od soudních poplatků spolu s ustanovením mu zástupce pro dovolací řízení a důvodně je dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.
§ 132 občanského soudního řádu
83 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 83 Ústavy ČR
Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 83 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Uvedl, že mu postupem soudů byla odepřena spravedlnost, a tak došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a do práva na spravedlivý proces.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele L. M., zastoupeného Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem se sídlem Zlín, Růžová 307, o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 28. července 2011 č. j. 60 Co 202/2011-276 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. února 2011 č. j. 40 C 93/2008-232, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Uvedl, že mu postupem soudů byla odepřena spravedlnost, a tak došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a do práva na spravedlivý proces. Vyslovil přesvědčení, že dostatečně prokázal důvodnost opatření ve smyslu § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy že jeho osobní a majetkové poměry jsou natolik závažné, aby v zájmu zachování práva na spravedlivý proces a zákazu odmítnutí spravedlnosti umožnily jejich přiznání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2011 č. j. 40 C 93/2008-232, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a s poukazem na znění § 138 odst. 1 a § 30 odst. 1, 2 občanského soudního řádu, na skutková zjištění soudu I. stupně, z nichž tento soud učinil správné právní závěry o neopodstatněnosti žádosti žalobce (nyní stěžovatele) o přiznání osvobození od soudních poplatků spolu s ustanovením mu zástupce pro dovolací řízení a důvodně je dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil. Na odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně lze v dalším dokázat. Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 83 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže se obecné soudy při hodnocení provedených důkazů (i pro zkoumání podmínek, na základě nichž předseda senátu může účastníkovi zcela nebo zčásti přiznat osvobození od soudních poplatků) nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit" hodnocení učiněná obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu