Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding court fee exemption denial.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. M. against lower court decisions denying his request for court fee exemption and legal representation. The applicant argued that the refusal violated his constitutional right to legal aid and fair process, claiming his financial circumstances warranted relief under Civil Procedure Code provisions. The Court found no violation of fundamental rights, noting that the lower courts correctly applied the law and that the applicant failed to prove the necessity of the requested measures.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are rejected as obviously unfounded when the Constitutional Court finds no interference with fundamental rights or when the lower courts' assessment of evidence and legal provisions was not in conflict with constitutional principles.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele L. M., zastoupeného Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem se sídlem Zlín, Růžová 307, o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 28. července 2011 č. j. 60 Co 202/2011-276 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. února 2011 č. j. 40 C 93/2008-232, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Uvedl, že mu postupem soudů byla odepřena spravedlnost, a tak došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a do práva na spravedlivý proces. Vyslovil přesvědčení, že dostatečně prokázal důvodnost opatření ve smyslu § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy že jeho osobní a majetkové poměry jsou natolik závažné, aby v zájmu zachování práva na spravedlivý proces a zákazu odmítnutí spravedlnosti umožnily jejich přiznání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 2. 2011 č. j. 40 C 93/2008-232, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a s poukazem na znění § 138 odst. 1 a § 30 odst. 1, 2 občanského soudního řádu, na skutková zjištění soudu I. stupně, z nichž tento soud učinil správné právní závěry o neopodstatněnosti žádosti žalobce (nyní stěžovatele) o přiznání osvobození od soudních poplatků spolu s ustanovením mu zástupce pro dovolací řízení a důvodně je dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil. Na odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně lze v dalším dokázat. Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 83 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže se obecné soudy při hodnocení provedených důkazů (i pro zkoumání podmínek, na základě nichž předseda senátu může účastníkovi zcela nebo zčásti přiznat osvobození od soudních poplatků) nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit" hodnocení učiněná obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 23/93
,
III. ÚS 216/95
a násl.).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2012
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu