Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3854/11 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3854.11.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies and procedural delays.

Geschäftsnummer II.ÚS 3854/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible for failing to exhaust ordinary legal remedies and procedurally untimely. The applicant challenged lower court decisions regarding execution and legal costs but did not file an appeal against the appellate court's dismissal of his claim. The court determined that the complaint was procedurally improper because the applicant neglected the mandatory appeal step and missed statutory deadlines for filing the constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 of the Act on the Constitutional Court; Subsidiarity principle requires exhaustion of ordinary remedies before filing a constitutional complaint, rendering it inadmissible if such remedies were not properly utilized.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies procedural impropriety legal costs reimbursement execution proceedings statutory deadlines subsidiarity principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
§ 83 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 of the Act on the Constitutional Court

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. V. M., zastoupeného JUDr. Vierou Štichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 206/2010-194 ze dne 22. září 2011 a č. j. 20 Co 206/2010-103 ze dne 15. prosince 2010, usnesení Městského soudu v Brně č. j. 69 Nc 1514/2004-56 ze dne 12. října 2007, a oznámení soudního exekutora čj. 013 EX 498/04-88 ze dne 4. května 2011, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení, za účasti 1) Krajského soudu v Brně, 2) Městský soud v Brně a 2) JUDr. Milana Dobeše, soudního exekutora, jako účastníků řízení, a MÁJ, stavebního bytového družstva, se sídlem Palackého 2630/131, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 21. prosince 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, resp. z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2011 toliko výroku o náhradě nákladů řízení. Usnesením soudu prvního stupně byla částečně zastavena exekuce vedená proti stěžovateli. Usnesením odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání stěžovatele pro subjektivní nepřípustnost. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2011 byla zamítnuta žaloba stěžovatele pro zmatečnost a bylo mu uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení 9.200 Kč. Konečně oznámením soudního exekutora bylo konstatováno, že exekuce byla provedena a tím zanikají účinky exekučních příkazů a zákonem stanovené zákazy. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Listiny a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

2. S odvoláním na předložené čestné prohlášení o příjmech a kopii dokladu o aktuální výši svého důchodu stěžovatel současně navrhl, aby náklady na jeho zastoupení dle § 83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), zcela zaplatil stát.

3. Ještě předtím, než dospěje Ústavní soud k závěru, že rozhodne meritorně nálezem, je vždy povinen posoudit "přijatelnost" návrhu. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá charakter kontradiktorního řízení.

4. Jedním ze znaků ústavní stížnosti je její subsisdiarita. Podle tohoto principu je třeba před podáním ústavní stížnosti řádně vyčerpat zásadně všechny procesní prostředky k ochraně práva. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná (srov. § 75 zákona).

5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 206/2010-194 ze dne 22. září 2011, jehož nákladový výrok je ústavní stížností napaden, bylo přípustné odvolání, jak byl stěžovatel řádně poučen. Jak plyne z konstrukce ústavní stížnosti i ze zjištění Ústavního soudu, tak stěžovatel proti tomuto usnesení odvolání nepodal. Nevyčerpal tedy tento procesní prostředek k ochraně svého práva před podáním ústavní stížnosti.

6. Pokud jde o předcházející exekuční rozhodnutí obecných soudů obou stupňů, stěžovatel včasnost ústavní stížnosti proti nim odvozuje od doručení usnesení, kterým byla zamítnuta jeho žaloba pro zmatečnost. Jak bylo výše uvedeno, proti posledně uvedenému usnesení stěžovatel odvolání nepodal. Ostatně ve vlastní ústavní stížnosti proti meritu tohoto usnesení ani nic nenamítá. Již s ohledem na to je nepřípustná i ústavní stížnost ve vztahu k oběma exekučním rozhodnutím obecných soudů. Kromě toho ústavní stížnost toliko proti těmto dvěma rozhodnutím by byla opožděně podaná s ohledem na to, že usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno již

dne 29. prosince 2010.

7. Posledně uvedené pak dopadá přímo na oznámení soudního exekutora o skončení exekuce. Uvedené oznámení bylo totiž stěžovateli doručeno dne 6. května 2011 a lhůta k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 5 zákona proto marně uplynula dne

5. července 2011.

8. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta, a to v části týkající se rozhodnutí obecných soudů jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona, a ve zbývající části jako opožděně podaná podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona. Protože byla ústavní stížnost odmítnuta, byl tím podle § 83 odst. 1 a contrario zákona odmítnut i návrh na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj