Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3838/11 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3838.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because final proceedings were not exhausted.

Geschäftsnummer II.ÚS 3838/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by three individuals against a Supreme Court decision. The applicants argued that their fundamental rights were violated by the reopening of proceedings via cassation, claiming this bypassed proper legal channels. The Court ruled the complaint inadmissible because the lower court proceedings were not yet final, meaning the applicants had not exhausted all available legal remedies.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, as it may only challenge final decisions on the last procedural means.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility finality of proceedings procedural means last procedural means

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost pro její nepřípustnost.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1/ Ing. J. M., 2/ J. M. a 3/ PhDr. G. M., zastoupených JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Slupi 15, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2011 ve věci sp. zn. 29 Cdo 1919/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž měla být porušena ustanovení čl. 1, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy a ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn.

sp. zn. III. ÚS 441/04

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 36, str. 53).

Ústavní stížností napadeným usnesením zrušil Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2009 ve věci sp. zn. 14 Cmo 526/2008 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008 ve věci sp. zn. 51 Cm 171/2006 a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Napadeným usnesením dovolacího soudu byla tedy zrušena usnesení nalézacího a odvolacího soudu a věc byla vrácena soudu první instance k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy tak není pravomocně skončené a stěžovatelé mohou k ochraně svých práv dál uplatňovat procesní prostředky v jeho rámci. V souladu se svojí ustálenou judikaturou přitom Ústavní soud neshledal, že by napadené kasační rozhodnutí bylo možno považovat za nemeritorní rozhodnutí, které je způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv stěžovatelů; nic takového ostatně stěžovatelé v ústavní stížnosti ani netvrdí, patrně proto, že přípustnost ústavní stížnosti - nedůvodně - presumují.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti skutečnosti, že Nejvyšší soud napadeným usnesením otevřel přezkum dané věci na základě dovolání, jež bylo dle jejich názoru nepřípustné. Nikterak přitom nedávají najevo, jak mohla být tímto rozhodnutím zasažena jejich základní práva, respektive proč by v zásadě nepřípustná ústavní stížnost měla být v kontextu dané věci ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ústavní stížností přípustnou. Postačí proto připomenut, že napadené usnesení dovolacího soudu nebrání stěžovatelům v dalším řízení efektivně hájit svoje práva, stejně jako se jim tím neklade žádná překážka k případné ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2008 ve věci

sp. zn. III. ÚS 1493/08

). Nic tedy nebrání stěžovatelům, aby v budoucnu napadli ústavní stížností rozhodnutí, jež bude v jejich věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje", dospějí-li k závěru, že (taktéž) v důsledku tohoto rozhodnutí byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj