Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3671/11 ECLI:CZ:US:2012:3.US.3671.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unpaid TV fee as clearly unfounded and procedurally inadmissible.

Geschäftsnummer III.ÚS 3671/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings on a disputed TV fee. The applicant argued that the courts violated his right to a fair process by using an extensive interpretation of the law despite evidence showing his TV receiver was non-functional and unused. The court rejected the complaint as clearly unfounded because the lower courts correctly assessed the facts and applied the law in full constitutional conformity.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court shall reject a constitutional complaint as clearly unfounded if the lower courts correctly ascertained the facts and applied the law in full constitutional conformity, without any need to elevate the case to the constitutional level.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded TV fee dispute fair process right evidence assessment procedural inadmissibility constitutional conformity

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R. J., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2010 č. j. 48 C 16/2009-26 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2011 sp. zn. 37 Co 459/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že je považuje za rozhodnutí porušující čl. 2 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že obecné soudy v rámci rozhodování o zaplacení 10 120,- Kč s příslušenstvím použily extenzivní výklad zákona v jeho neprospěch. V daném případě se jednalo o spor o dlužný televizní poplatek. Navrhovatel tvrdil, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť předmětný televizní přijímač, z něhož navrhovatel nezaplatil televizní poplatek, nebyl používán a nebyl funkční, což bylo během řízení doloženo výpověďmi a doklady.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Z obsahu návrhu a stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se navrhovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně byl navrhovatel zavázán zaplatit žalobci částku 10 120,- Kč s příslušenstvím jako dlužný televizní poplatek. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal žádné skutečnosti či důvody, které by navrhovatele osvobozovaly od jeho povinnosti k úhradě televizních poplatků, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ústavní soud zjistil, že obecné soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Ty jsou nejen v souladu s obecným právem, ale i plně ústavně konformní. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudků obecných soudů obou stupňů, neboť je nadbytečné z jejich závěrů cokoli zde opakovat. Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se navrhovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Pro výše uvedené byl návrh navrhovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu