III.ÚS 2285/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně čtvrtého senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci stěžovatele B. K., právně zastoupeného advokátem JUDr. Janem Vorlíčkem, Prusinovského 820, Modřice, takto:

Soudce Vladimír Kůrka není z projednávání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn. III. ÚS 2285/11

vyloučen.

Odůvodnění:

I. Ve shora uvedené věci byl v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle rozvrhu práce Ústavního soudu, v platném a účinném znění, ustanoven soudcem zpravodajem Jan Musil, který rozhoduje ve III. senátě společně s Jiřím Muchou a Vladimírem Kůrkou.

II. Dne 7. 12. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, v němž uvádí, že "po bližším zkoumání zjistil, že v senátu Nejvyššího soudu České republiky, který v jeho věci rozhodoval, zasedala též manželka soudce, kterému byl spis přidělen. Uvedený postup považuje stěžovatel za nepřípustný.

K námitce podjatosti se vyjádřil Vladimír Kůrka, jehož manželka působí na Nejvyšším soudu ČR v pozici soudkyně, v tom smyslu, že se necítí být podjatým a není mu rovněž znám důvod, pro který by nemohl být i zvnějšku považován za nestranného. Nemá žádný vztah ani k účastníkům, resp. právním zástupcům a ani k projednávané věci. Dále pak uvádí, že není ani jisté, zda stěžovatel namítal podjatost právě jeho osoby, neboť jemu daný spis přidělen nebyl a jeho manželka je členem trestního kolegia, přičemž považuje za vyloučené, aby zasedala v občanskoprávním senátě.

III. Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.

Osobní vztah soudce ke stěžovateli, resp. jiným účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, dán není. Z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu, který stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti, vyplývá, že v jeho věci rozhodoval senát 29 Cdo ve složení Petr Gemmel, Jiří Zavázal a Ivana Štenglová. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že možná podjatost může vzniknout u soudce zpravodaje Jana Musila, který však není manželem Ivany Štenglové. Z důvodu opatrnosti se k věci vyjádřil též soudce Ústavního soudu Vladimír Kůrka, jehož manželka je soudkyní Nejvyššího soudu. Jmenovanému soudci není známo, že by jeho manželka, působící na trestním úseku, rozhodovala spor z úseku civilního. Jen na okraj lze v souvislosti s uvedeným poznamenat, že v případech, kdy má soudce Kůrka rozhodovat ve věcech, v nichž u Nejvyššího soudu rozhodovala jeho manželka, je zcela pravidelně čtvrtým senátem vylučován z dalšího rozhodování.

Lze tedy uzavřít, že na základě stěžovatelem formulované námitky podjatosti, nelze mít o nestrannosti, ať již soudce zpravodaje nebo Vladimíra Kůrky jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. I. ÚS 167/94

,

I. ÚS 370/04

,

II. ÚS 105/01

,

II. ÚS 105/01

a další). Stěžovatelem vznesené námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát IV. Ústavního soudu nevyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu