Constitutional Court dismisses constitutional complaint against low-value court cost award as inadmissible due to bagatelnity.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by DIRECT Pojišťovna, a.s., against a lower court's order for the plaintiff to pay litigation costs. The applicant argued that the decision violated the right to a fair trial, but the Court noted the disputed amount of 3,809 CZK fell below the 10,000 CZK threshold for admissible complaints regarding minor cases. The Court ruled that such small sums generally cannot constitute a violation of fundamental rights, thereby excluding the applicant from standing to file the complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; Bagatelní částky nepřevyšující 10 000 Kč nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod, a stěžovatel je v takovém případě zjevně neoprávněný k podání ústavní stížnosti.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2011 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele DIRECT Pojišťovna, a.s., se sídlem Jankovcova 1566/2b, 170 00 Praha 7, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2011 č. j. 18 Co 430/2011-99 a výroku II. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 7. 2011 č. j. 21 EC 73/2011-86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 11. 2011 učinil právní zástupce stěžovatele podání u Ústavního soudu, v němž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud ve výroku II. rozsudku stanovil, že je stěžovatel povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce 3.809,- Kč. Do tohoto výroku podal stěžovatel odvolání, které bylo krajským soudem jako nepřípustné odmítnuto. Podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč. Není-li odvolání přípustné, protože soud I. stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000,- Kč, není pak ani přípustné proti vedlejším výrokům. Proto ani nebylo přípustné odvolání směřující do výroku o nákladech řízení.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (usnesení
sp. zn. III. ÚS 405/04
, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). V usnesení
sp. zn. II. ÚS 2538/09
vyslovil s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., o. s. ř., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti. V tomto usnesení Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je ten osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Dle Ústavního soudu nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (viz usnesení
sp. zn. II. ÚS 2538/09
). V případě těchto bagatelních částek tak nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který Ústavnímu soudu umožní efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm stěžovatelům, jejichž základní práva byla skutečně porušena. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž se řeší zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž je třeba dodat, že částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu intenzity zásahu do základních práv stěžovatele, resp. druhu a intenzity pochybení soudu, jehož rozhodnutí je zpochybňováno.
V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatele de facto proti povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3.809,- Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedené věci k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí o povinnosti uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení nepřevyšující totožnou částku (obdobně viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 2552/09
), přičemž napadená rozhodnutí nevykazují zřejmé prvky svévole. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], neboť podaný návrh nesměřoval k ochraně základních práv stěžovatele. Byť stěžovatel nepředložil řádně sepsanou speciální plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem, vzhledem k výše uvedenému jej však Ústavní soud nevyzýval k odstranění této vady (obdobně viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 2594/09
).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj