Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory attorney representation requirement under § 30 of the Constitutional Court Act.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against administrative court rulings. The applicant failed to engage a lawyer, violating the mandatory representation rule, despite having filed dozens of previous complaints where she was repeatedly instructed to correct this defect. The court rejected the argument that repeated warnings were unnecessary, holding that the applicant was already aware of the requirement from prior proceedings.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court Act mandates attorney representation for individuals; failure to comply with this requirement after repeated prior warnings constitutes a valid ground for dismissing a constitutional complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. D. K., proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, čj. 1 Ans 6/2011-171, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011, čj. 31 A 64/2010-121, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svých základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvádí, že ústavní stížnost bude doplněna advokátem.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem.
Z elektronické databáze Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu desítky ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem.
Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z více předcházejících rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání (naposledy usnesení
sp. zn. II. ÚS 3396/11
, ze dne 16. 11. 2011).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj