Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3068/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3068.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil judgment review.

Geschäftsnummer III.ÚS 3068/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Z. M. against a regional court judgment in a civil dispute. The applicant argued that the lower court improperly evaluated evidence and failed to justify its legal conclusions regarding a sales contract. The court rejected these claims, stating it does not function as a further instance of ordinary jurisdiction to re-evaluate factual findings or legal reasoning.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court of the Czech Republic may reject a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant merely disputes the factual findings or legal reasoning of a lower court without demonstrating an extreme excess or violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded ordinary jurisdiction evidence evaluation fundamental rights civil dispute legal reasoning

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
sp. zn. I. ÚS 68/93
sp. zn. II. ÚS 294/95
sp. zn. IV. ÚS 570/03

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapkou, advokátem ve Vyškově, Masarykovo nám. 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011 č. j. 28 Co 101/2009-187, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť má za to, že jeho vydáním byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud z ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí zjistil, že vedlejší účastník (v řízení před obecnými soudy žalobce) se domáhal po stěžovateli zaplacení částky 24.978,- Kč s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 409 obchodního zákoníku, a to ústní formou, když byly smluveny její podstatné náležitosti. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dodal stěžovateli na základě dodacího listu vodoinstalační materiál v druhu a množství uvedeném v dodacím listu, a téhož dne byla vystavena faktura na částku 24.978,- Kč, stěžovatel však kupní cenu dodaného zboží neuhradil.

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 30. 10. 2008 č. j. 7 C 8/2008-39 návrh žalobce na zaplacení výše uvedené částky zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 1.267,12 Kč s příslušenstvím potvrdil; rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 23.710,88 Kč odvolací soud změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit částku 23.270,88 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje skutková zjištění a právní závěry krajského soudu a na podporu tvrzení o porušení svého základního práva podrobně polemizuje se způsobem provádění a hodnocení důkazů ve zmíněném řízení. Podle stěžovatele se krajský soud náležitě nevypořádal s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnil. Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká nesprávné provádění a hodnocení důkazů. V napadeném rozsudku stěžovatel spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud pravidelně zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (

sp. zn. I. ÚS 68/93

, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (

sp. zn. II. ÚS 294/95

, N 63/5 SbNU 481). Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (

sp. zn. IV. ÚS 570/03

, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.

Stěžovatel své námitky v ústavní stížnosti opřel především o polemiku se skutkovými zjištěními krajského soudu a právním posouzením věci a žádá na Ústavním soudu, aby přehodnotil závěry krajského soudu tak, aby odpovídaly názorům stěžovatele. Staví tak Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházel z dostatečného množství relevantních důkazů, přičemž srozumitelně zdůvodnil, o které skutečnosti opřel své právní závěry, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku. Nelze tak přisvědčit argumentaci stěžovatele o nedostatečně prováděném dokazování a nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud tedy v napadených rozhodnutích nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu