Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1899/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.1899.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding seizure of funds from deceased criminal's estate.

Geschäftsnummer I.ÚS 1899/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the deceased's widow against lower court decisions seizing funds. The court found that the seized amount represented illegal profits from the deceased's unlicensed lending activities, which were legally subject to confiscation under criminal law. Since the lower courts thoroughly addressed the applicant's procedural claims and the seizure was based on clear statutory grounds, no violation of fundamental rights occurred.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not a further instance for reviewing the process, interpretation, or application of laws by ordinary courts and must dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded if the lower courts' decisions are well-reasoned and do not clearly violate fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal confiscation of criminal proceeds deceased estate seizure fundamental rights protection ordinary court finality unlicensed lending crime manifestly unfounded

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku
Podmínky pro zabrání věci, stanovené v § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku tak byly naplněny.
§ 118 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona
se dopustil jednání, naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona, účinného v době spáchání skutku.
§ 70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené Mgr. Janem Horáčkem, advokátem se sídlem Přerov, Žerotínovo nám. 13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2011, čj. 1 To 761/2010 - 120, a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 11. 2010, čj. 0 Nt 1062/2008 - 174, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Přerově, kterým tento soud rozhodl, že podle § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se zabírá finanční částka ve výši 1.400.000,- Kč, deponovaná na účtu specifikovaném v usnesení.

Z podrobně odůvodněného usnesení krajského soudu vyplývá, že zemřelý A. B. se dopustil jednání, naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona, účinného v době spáchání skutku. Uvedeného trestného činu se dopustil neoprávněným poskytováním úvěrů a půjček, přičemž jeho jednání vykazovalo znaky soustavné činnosti, provozované vlastním jménem, samostatně a na vlastní odpovědnost, aniž by ovšem naplnil podmínky živnostenského zákona. Touto činností získal značný prospěch ve výši přesahující 1.500.000,- Kč.

Stěžovatelka (manželka zemřelého A. B.) v ústavní stížnosti uvedla, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná a bezdůvodně ji zkracují na jejich dědických nárocích. V rámci dokazování byla, podle ní, opominuta otázka, zda zabavené finanční prostředky pocházejí přímo z trestné činnosti či nikoli. Tímto způsobem mělo dojít k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Rozhodnutím o zabrání finančních prostředků bez zákonného důvodu pak obecné soudy měly zasáhnout též do základního práva stěžovatelky vlastnit majetek a mít zaručené dědění ve smyslu čl. 11 odst. 2 Listiny.

V dané věci je nutno především konstatovat, že Ústavní soud dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, pokud by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že není vůbec zřejmé, z jakých důvodů by napadená rozhodnutí měla být protiústavní, resp. mohla porušovat základní práva stěžovatelky.

Ústavní soud konstatuje, že v rozhodnutí obecných soudů nenašel žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky. Naopak, rozhodnutí obecných soudů jsou pečlivě odůvodněna. S tvrzeními stěžovatelky, uvedenými v ústavní stížnosti, se velmi pečlivě a přesvědčivě vypořádal již Okresní soud v Ostravě, jakož i Krajský soud v Ostravě v rámci odvolacího řízení. Stačí tedy jen odkázat na odůvodnění jeho usnesení. Jeho rozhodnutí přesvědčivě odpovídá na všechny její námitky, které znovu předkládá v ústavní stížnosti. V řízení před obecnými soudy bylo bezpečně prokázáno, že zmíněná částka pochází z trestné činnosti A. B. Jeho ekonomický prospěch byl získán trestnou činností (soustavné půjčování peněz vlastním jménem za účelem dosahování zisku) podle § 118 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Jedná se tedy o věc, která by mohla být předmětem trestu propadnutí věci ve smyslu § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ale pachateli už nenáleží, protože v průběhu trestního řízení zemřel. Podmínky pro zabrání věci, stanovené v § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku tak byly naplněny.

Procesní postup obecných soudů při zjišťování a hodnocení skutkového stavu dodržel příslušné základní ústavní i zákonné předpoklady a zásady. Právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatelky. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud není oprávněn zasahovat.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu