Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding litigation costs allocation under Civil Procedure Code. Parties failed to prove special circumstances warranting cost exemption.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two plaintiffs against lower court rulings on litigation costs. The plaintiffs argued that the Regional Court in Plzen incorrectly applied cost allocation rules and ignored procedural delays, claiming violations of fundamental rights. The Court found no infringement of rights, noting that the lower courts properly applied the Civil Procedure Code and that plaintiffs must use specific procedural remedies to challenge delays rather than filing a constitutional complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the alleged infringement of fundamental rights is manifestly unfounded, as the lower courts correctly applied cost allocation statutes and the complainants failed to demonstrate special circumstances requiring exemption.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatelů 1) P. S. a 2) Z. S., zastoupených JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze 23. 6. 2011 č. j. 1 Co 126/2011-898 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2011 č. j. 19 C 131/2004-861, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výroků výše citovaných rozhodnutí, týkajících se nákladů řízení. Uvedli, že Krajský soud v Plzni zamítl jejich žalobu proti třem žalovaným a uložil jim povinnost zaplatit společně a nerozdílně dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu náklady řízení. Podle jejich přesvědčení však soud měl rozhodnout ve smyslu § 150 občanského soudního řádu - proti zamítavému výroku ve věci samé sice odvolání nepodali zejména proto, že svým způsobem k soudům ztratili důvěru, při rozhodování o nákladech řízení však mělo být přihlédnuto k průtahům při projednávání věci a k tomu, co je k podání žaloby vedlo. Odvolací soud výrok soudu I. stupně o nákladech řízení v celém rozsahu potvrdil a uložil jim dále povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení všem žalovaným. Uvedenými rozhodnutími se proto cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 82 odst. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Soudy obou stupňů rozhodly o povinnosti neúspěšných žalobců uhradit žalovaným náklady řízení opodstatněně v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, odvolací soud se pak v odůvodnění svého usnesení vypořádal s námitkou odvolatelů vztahující se k použití § 150 občanského soudního řádu. Vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč v dané věci, kdy se žalovaní bránili žalobci tvrzenému zásahu do jejich osobnostních práv, jehož se měli dopustit tím, že při ošetření úrazu jejich syna nepostupovali lege artis [v důsledku čehož nebyly zmírňovány jeho útrapy, bolesti a v konečném důsledku odvrácen následek jeho smrti, čímž došlo k útrapám samotných žalobců, když vůči žalované 1) tito uplatnili částku 850.000,- Kč, vůči žalovanému 2) částku 1.000.000,- Kč a po žalované 3) částku 200.000,- Kč a 500.000,- Kč], neshledal důvody - a to ani v majetkových poměrech žalobců - hodné zvláštního zřetele, jež by odůvodňovaly výjimečné nepřiznání náhrady nákladů žalovaným, a to ani zčásti. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že pokud stěžovatelé v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení namítají délku a průtahy v řízení, pak bylo na nich, aby postupovali dle zákona č. 6/2002 Sb., tj. aby se domáhali tvrzeného práva cestou stížnosti či podáním návrhu na provedení procesního úkonu (§ 164 a § 174a citovaného zákona).
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 3. listopadu 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu