Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2640/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2640.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court's discretionary decision on litigation costs allocation.

Geschäftsnummer I.ÚS 2640/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant against a Supreme Court ruling on litigation costs. The applicant argued that the appellate court violated fair trial principles by applying cost allocation rules without allowing him to exercise his right to moderation. The court held that such cost decisions are within the ordinary judiciary's exclusive competence and do not constitute a fundamental rights violation unless they involve extreme procedural excess.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review ordinary court decisions on litigation costs unless they represent extreme procedural excess violating fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs fair trial principles ordinary judiciary competence procedural excess civil procedure discretionary power

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku ve výrocích o náhradě nákladů řízení, neboť má za to, že jimi byly porušeny zásady spravedlivého procesu a jeho základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 150 občanského soudního řádu
K porušení uvedeného základního práva mělo dojít tím, že odvolací soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), aniž by stěžovatel měl možnost se k uplatnění moderačního práva jakkoli vyjádřit.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Občanská 18, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2011, čj. 1 Co 247/2010 - 109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku ve výrocích o náhradě nákladů řízení, neboť má za to, že jimi byly porušeny zásady spravedlivého procesu a jeho základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

K porušení uvedeného základního práva mělo dojít tím, že odvolací soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), aniž by stěžovatel měl možnost se k uplatnění moderačního práva jakkoli vyjádřit.

Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě, jako soud prvního stupně, zamítl žalobu Ing. O. C. (dále jen "žalobce") na ochranu osobnosti, podanou proti stěžovateli, v níž požadoval zaslání omluvy a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu odvolacího řízení. Odvolací soud odůvodnil změnu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tím, že ten opominul velmi specifické okolnosti věci, spočívající v tom, že jde o kauzu nešťastných a nechutných sporů v rámci rodiny ohledně dědictví. Spor pak vygradoval konfliktem o pozůstatky rodičů manželky stěžovatele. Obě strany se dopustily chyb a zásahů do osobnostních práv a tyto okolnosti jej vedly k závěru, že je zde namístě mimořádně nepřiznat náhrady nákladů žádné straně (§ 150 OSŘ).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho úkolem je poskytovat pouze ochranu základním právům a svobodám, zakotveným zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně uvedl, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení přistupuje pouze výjimečně. Je totiž zejména v pravomoci obecných soudů posoudit úspěch stran v řízení a na základě toho rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení a jejich výši. Ústavní soud do rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení může zasáhnout pouze v případech, kdy by došlo rozhodnutím obecného soudu k procesnímu excesu, majícímu charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

I když se může rozhodnutí o náhradě nákladů řízení citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod. Procesní povaha rozhodnutí o nákladech řízení způsobuje, že zde není přímý vztah k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny ústavním pořádkem ČR (viz např. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

III. ÚS 255/05

). Připuštění výjimky z výše uvedeného přístupu znamená, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Na základě výše uvedených argumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že v předmětné věci odvolací soud při aplikaci § 150 OSŘ při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval na základě uvážení specifických okolností daného případu. Své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a Ústavní soud neshledal nic, co by napadené rozhodnutí odvolacího soudu posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu