Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2825/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2825.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding detention duration and custody reasons as clearly unfounded.

Geschäftsnummer III.ÚS 2825/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding his detention and bail refusal. The applicant argued that his detention exceeded the 48-hour limit due to hospitalization and that his custody reasons were insufficient for a foreign national. The court found the lower courts' factual findings and legal reasoning to be constitutionally sound and the complaint clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected if they are clearly unfounded, even when challenging detention duration or custody reasons based on health status or nationality.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint detention duration custody reasons clearly unfounded health status foreign national criminal procedure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 68 odst. 1 trestního řádu
1 trestního zákoníku, bylo v záhlaví označeným usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi rozhodnuto, že se stěžovatel dle § 68 odst. 1 trestního řádu bere z důvodů uvedených v § 67 písm.
§ 67 písm. a), c) trestního řádu
1 trestního řádu bere z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu do vazby.
§ 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu
Soud rovněž rozhodl, že se nepřijímá písemný slib obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a že se nepřijímá nabídka peněžité záruky podle § 73a odst.
§ 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu
b) trestního řádu a že se nepřijímá nabídka peněžité záruky podle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu.
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu
Stížnost do tohoto rozhodnutím následně Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 odst. 1, 3, 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 8 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod
2, 3 a čl. 36 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod.
§ 77 odst. 1 trestního řádu
Popsal průběh svého zadržení a v jeho rámci i pobytu v nemocnici, přičemž v této souvislosti namítal překročení lhůty 48 hodin uvedené v § 77 odst. 1 trestního řádu, kdy nebyla soudem do této lhůty započítána doba jím strávená v nemocnici za přítomnosti policejních orgánů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele S. G. S., zastoupeného Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem Tyršova 434, 293 06 Kosmonosy, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. července 2011 č. j. 14 To 346/2011-23 a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. června 2011 č. j. 3 Nt 2/2011-14, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V trestní věci stěžovatele, stíhaného pro jednání, v němž je spatřováno podezření ze spáchání zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 trestního zákoníku, bylo v záhlaví označeným usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi rozhodnuto, že se stěžovatel dle § 68 odst. 1 trestního řádu bere z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu do vazby. To s tím, že vazba se započítává ode dne 28. 5. 2011 od 11.50 hod. do 29. 5. 2011 do 20.50 hod. a dále od 31. 5. 2011 od 11.30 hod. Soud rovněž rozhodl, že se nepřijímá písemný slib obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a že se nepřijímá nabídka peněžité záruky podle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu. Stížnost do tohoto rozhodnutím následně Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

Předmětná usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností. Tvrdil, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, 3, 4, čl. 8 odst. 2, 3 a čl. 36 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod. Popsal průběh svého zadržení a v jeho rámci i pobytu v nemocnici, přičemž v této souvislosti namítal překročení lhůty 48 hodin uvedené v § 77 odst. 1 trestního řádu, kdy nebyla soudem do této lhůty započítána doba jím strávená v nemocnici za přítomnosti policejních orgánů. Ohledně vlastních vazebních důvodů potom poukázal ve své stížnosti na to, že nemohou být založeny pouhým konstatováním, dle něhož je cizím státním občanem a může kdykoliv opustit území České republiky. Stěžovatel se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Vycházeje z účelů spjatých s lhůtou 48 hodin, vymezených k odevzdání zadržené osoby soudu, jakož i nezbytného posouzení kontextuálního, konstatoval Ústavní soud v nálezu

sp. zn. III. ÚS 2170/09

mimo jiného následující:

Osoba trpící závažnou akutní poruchou zdraví nebo dokonce bezprostředně ohrožená na životě není způsobilá být subjektem trestně procesního vztahu zadržení; taková osoba není sama s to realizovat svá práva vyplývající z trestního řádu.

V této souvislosti Ústavní soud připustil akceptovatelné stavení předmětné lhůty s tím, že není v rozporu s článkem 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nedojde-li k formálnímu propuštění osoby postižené závažnou poruchou zdraví ze zadržení, je-li zcela zjevné, že tato osoba není s to základní právo ve smyslu článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vůbec realizovat - např. je-li intoxikována, je-li v bezvědomí, ale i v případě, je-li v bezprostředním ohrožení života či vážné újmy na zdraví a je jí poskytována nezbytná lékařská péče.

Této výjimečné situaci ústavně akceptovatelného stavení lhůty (48 hodin určených k odevzdání zadržené osoby soudu) okolnosti zadržení stěžovatele včetně (v jeho případě) formálního propuštění ze zadržení a jeho pobytu v nemocnici odpovídají. V podrobnostech potom postačí na obsah citovaného nálezu odkázat.

Přisvědčit nelze ani jeho výtkám připínajícím se k odůvodnění vazebních důvodů. Obecné soudy podložily svá rozhodnutí zcela konkrétními tvrzeními (skutečnostmi), která stěžovatel opomíjí, a jež jsou (ve svých konkrétnostech) ústavně souladná. Ústavní soud nadto připomíná, že dle jeho ustálené judikatury k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby, a tím i k ústavněprávně udržitelnému jejímu odůvodnění, může postačovat, v závislosti na individuálních okolnostech konkrétního případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. např. nálezy

sp. zn. I. ÚS 62/96

,

II. ÚS 124/97

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 566/03

).

Tvrdil-li stěžovatel ve svém návrhu, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není. Sluší se současně říci, že obecné soudy odpovědně uvážily i význam ústavně zaručených práv všech ostatních, jimž v identickém rozsahu (jako stěžovateli) přináleží.

V důsledku uvedeného byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 19. října 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu