Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2527/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.2527.11.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for failure to meet formal requirements and exhaustion of ordinary remedies.

Geschäftsnummer II.ÚS 2527/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because it failed to meet formal requirements and the applicant withdrew legal representation before the deadline. The applicant argued for the application of specific criminal procedure rules but did not correct the formal defects or pursue ordinary appeals while the case was pending. The court ruled that constitutional review is an ultima ratio and requires exhaustion of standard remedies before the case reaches a final judgment.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. a); § 75 odst. 1: Constitutional complaints are inadmissible if formal requirements are not met or if the applicant has not exhausted ordinary remedies available in pending proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies formal requirements compliance withdrawal of legal representation ultima ratio principle pending criminal proceedings procedural defect correction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele L. R., o ústavní stížnosti ze dne 20. 8. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 8. 2011, a nadepsaným "Stížnost oproti tr. obžalobě", stěžovatel žádal Ústavní soud "o pomoc" ve věci obžaloby podané proti jeho osobě, která ho údajně neprávem a bez patřičných důkazů "křivě obviňuje" z trestných činů, jenž nespáchal. Stěžovatel předložil vlastní skutkovou verzi případu, poukázal na nesrovnalosti v příslušném spisovém materiálu a na podle jeho názoru nestandardní postup orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti dále navrhl aplikovat ustanovení § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel přípisem ze dne 8. 9. 2011 vyzván k odstranění vytýkaných vad ve lhůtě 20 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut.

Stěžovateli bylo posléze vyhověno v jeho žádosti ze dne 13. 9. 2011 o prodloužení lhůty stanovené k odstranění vad podání.

Dne 5. 10. 2011 Ústavní soud obdržel přípis stěžovatele, jehož prostřednictvím děkoval za prodloužení lhůty a současně sdělil, že od sepsání ústavní stížnosti právním zástupcem odstupuje, jinými slovy nebude v tomto směru již konat žádné právní kroky. Uvedené odůvodnil tím, že v jeho věci proběhlo hlavní líčení, z jehož průběhu seznal, že k projednání předmětné trestní věci dojde v souladu s právem na spravedlivý proces. Závěrem stěžovatel požádal o možnost obrátit se v budoucnu znovu na Ústavní soud, pokud dojde k "vynesení nespravedlivého rozsudku".

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel v prodloužené lhůtě (stanovená lhůta marně uplynula dne 7. 10. 2011) dříve vytknuté vady neodstranil a dle jeho sdělení tak ani učinit nemínil.

Za dané situace Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Nad rámec odůvodnění tohoto usnesení, ve vztahu k vznesené žádosti stěžovatele znovu věc případně předložit Ústavnímu soudu, je na místě připomenout roli ústavního soudnictví, které je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není totiž pouze úkolem Ústavního soudu, ale povinností veškerých orgánů veřejné moci. Ústavní soud může zasahovat jako "ultima ratio" teprve v případě jejich selhání a nelze jej stavět v zásadě na počátek tohoto řetězce. V tomto přístupu se odráží i zásada minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgánů, kterou Ústavní soud při své činnosti důsledně dodržuje.

Jinými slovy řečeno, za situace, kdy se trestní řízení vedené proti stěžovateli nachází ve fázi, kdy ještě nebyl vyhlášen ani rozsudek soudu prvního stupně, se stěžovatel musí nejprve domáhat nápravy případných vad obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. prostřednictvím řádných, příp. mimořádných opravných prostředků uplatněných v řízení před obecnými soudy, a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2011

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj