Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1871/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1871.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding interpretation of Civil Procedure Code Article 335.2.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1871/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by G & C Partner against lower court rulings and a request to annul Article 335(2) of the Civil Procedure Code. The applicant argued that the courts incorrectly barred a second enforcement proceeding for the sale of the same property, claiming this violated her fundamental rights. The Court rejected this, stating that interpreting civil procedure law is the exclusive domain of ordinary courts and that the lower courts' reasoning was reasonable and consistent with established practice.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud nepřezkoumává věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů, nýbrž pouze dodržení ústavněprávních principů, a svěřuje interpretaci podústavního práva obecným soudům.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal civil procedure code interpretation enforcement of judgment sale fundamental rights protection ordinary court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Civil Procedure Code No. 99/1963 Coll.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky G & C Partner, spol. s r.o., se sídlem v Olomouci, Holická 49, zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2395/2009-86 ze dne 5. dubna 2011, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 66 Co 1030/2008-64 ze dne 26. února 2009 a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále č. j. 31 E 653/2008-47 ze dne 2. září 2008, spojené s návrhem na zrušení ust. § 335 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích základních práv zaručených čl. 1 a v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. S ústavní stížností spojila stěžovatelka návrh na zrušení ust. § 335 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "občanský soudní řád").

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 31 E 653/2008 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Bruntále usnesením č. j. 31 E 653/2008-47 ze dne 2. září 2008 zastavil řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti zahájené na návrh stěžovatelky proti povinnému RUCHSTAV HOLDING a.s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 66 Co 1030/2008-64 ze dne 26. února 2009 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 20 Cdo 2395/2009-86 ze dne 5. dubna 2011 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soud prvního stupně předmětné řízení nesprávně zastavil s odvoláním na ustanovení § 335 občanského soudního řádu s tím, že z povahy dražebního řízení vyplývá, že není možné vést několik samostatných řízení na tutéž nemovitost a že návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí podaný poté, co jiné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí už nabylo právní moci, je s ohledem na § 335 odst. 2 občanského soudního řádu nepřípustný. Odvolací soud pak usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když pouze pozměnil argumentaci soudu prvního stupně tak, že z povahy řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti nelze vést více takovýchto řízení ve vztahu k téže nemovitosti. Dovolací soud v napadeném usnesení neakceptoval důvodné námitky stěžovatelky a svou argumentaci založil na tvrzení, že již dříve v obdobných věcech zaujal stanovisko, ze kterého Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí vycházel a není tedy důvodu, pro který by mělo být napadené usnesení zrušeno či změněno.

K návrhu na zrušení ust. §335 odst. 2 občanského soudního řádu stěžovatelka uvádí, že povinnost obecných soudů aplikovat ust. §335 odst. 2 občanského soudního řádu v situacích, kdy proti povinnému subjektu je nařízena exekuce vedená soudním exekutorem a oprávněný se domáhá prodeje nemovitosti formou výkonu rozhodnutí, a touto aplikací je vyloučeno byť jen samotné nařízení výkonu rozhodnutí (tedy nikoli jen jeho samotné provedení), vede k diskriminaci strany navrhující výkon rozhodnutí oproti straně, která se rozhodla vymáhat své nároky prostřednictvím exekutora.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Interpretace podústavního práva je svěřena obecným soudům a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, včetně interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

Protiústavnost v záhlaví citovaných rozhodnutí se nemůže projevit jinak než poměřením, zda obecnými soudy podaný výklad rozhodného zákonného ustanovení se nedotýká některého ze základních a ústavním pořádkem chráněných práv stěžovatelky, zda je předvídatelný a rozumný, zda odpovídá ustáleným závěrům soudní praxe a zda není naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

Při posouzení hlediskem výše uvedených kritérií ústavní stížností napadená rozhodnutí obstojí.

K tomu je nutné zdůraznit, že svými námitkami stěžovatelka otevřela pouze otázku interpretace a aplikace podústavního práva, která, jak je uvedeno výše, Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší.

Stěžovatelkou zpochybňovaná interpretace a aplikace ust. § § 335 občanského soudního řádu již byla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu. Ústavní soud jeho již ustáleným závěrům, respektovaným v záhlaví citovanými rozhodnutími, nemá z ústavního hlediska co vytknout.

Ústavní soud tak uzavírá, že žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout, stejně jako s ní spojený návrh na zrušení ust. § 335 odst. 2 občanského soudního řádu, který je návrhem pouze akcesorickým, a musí tak sdílet osud odmítané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu