Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2672/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2672.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses father's appeal on child support as lower courts freely evaluated evidence without arbitrariness.

Geschäftsnummer III.ÚS 2672/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the father's constitutional complaint against lower court rulings on child support obligations. The father argued that the courts erred in legal assessment and ignored his claims, but the appellate court thoroughly examined evidence and changed support amounts based on changed circumstances. The Court dismissed the appeal because it lacks jurisdiction to re-evaluate evidence or second-guess the free assessment of facts by ordinary courts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court cannot review the free evaluation of evidence by ordinary courts; its jurisdiction is limited to constitutional violations, not factual re-examination.

Schlagwörter

KI-generiert
child support obligation constitutional complaint dismissal free evaluation of evidence judicial independence principle ordinary court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 18 Úmluvy o právech dítěte
36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 18 Úmluvy o právech dítěte, jakož i v čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
18 Úmluvy o právech dítěte, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky.
čl. 83 Ústavy ČR
Nutno uvést, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti.
čl. 82 Ústavy ČR
Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
§ 132 občanského soudního řádu
82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
§ 26 odst. 1 zákona o rodině
§ 50 odst. 1 zákona o rodině
§ 85 odst. 2, 3 zákona o rodině
§ 96 odst. 1 zákona o rodině
§ 98 odst. 1 zákona o rodině
1 a § 98 odst. 1 zákona o rodině opodstatněně potvrdil soudem I.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele D. R., zastoupeného JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Střešovická 31, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2011 sp. zn. 61 Co 268/2010 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 17 Nc 71/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti přispívat na výživu nezletilým dětem, svěřeným do výchovy matky. Uvedl, že soud I. stupně, který stanovil výživné částkou 3.200,- Kč pro nezletilou E. a částkou 2.500,- Kč pro nezletilou A., stejně pak Krajský soud v Plzni, vycházely z nesprávného právního názoru, nepřihlédly ke všem jeho tvrzením, nebraly zřetel na rozpory v důkazech, věc posoudily po stránce hmotně právní nesprávně, a proto se jejich rozsudky cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 18 Úmluvy o právech dítěte, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal otcem napadené rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město (odvolání matky bylo vzato zpět) a s ohledem na jeho rozsáhlé dokazování, na zjištěnou změnu poměrů na straně otce, na znění § 26 odst. 1, § 50 odst. 1, § 85 odst. 2, 3, § 96 odst. 1 a § 98 odst. 1 zákona o rodině opodstatněně potvrdil soudem I. stupně stanovenou výši výživného pro nezletilé děti za dobu od 1. 10. 2007 do 30. 9. 2010 a od 1. 10. 2010 je změnil na částku 2.500,- Kč pro nezl. E. a na 2.000,- Kč pro nezl. A., když současně vyčíslil i výši dlužného výživného. Ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami otce, a proto lze na ně v dalším odkázat. Nutno uvést, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely, dané tímto ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Nezávislost rozhodování obecných soudů se tak uskutečňuje v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci, představovaném především principy řádného a spravedlivého procesu, zakotvenými v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, vylučujícími při rozhodování libovůli. V dané věci soudy hodnotily důkazy v souladu s § 132 občanského soudního řádu, tj. podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížely k tomu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Libovůle při uvedené činnosti tak shledána nebyla.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 5. října 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu