Constitutional Court dismisses appeal as time-barred and evidence evaluation not violating in dubio pro reo principle.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding evidence evaluation. The applicant argued that evidence was improperly assessed in violation of the in dubio pro reo principle, but the Supreme Court had already dismissed the appeal for procedural reasons unrelated to evidence. The Court found the complaint time-barred because the appeal rejection was based on the court's discretion, not a substantive ground, and thus the statutory deadline for filing the constitutional complaint had expired.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory deadline, which begins to run when an appeal is rejected on grounds dependent on the reviewing court's discretion rather than a substantive legal ground.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem Kateřinská 5, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011 č. j. 7 Tdo 719/2011-25, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. února 2011 č. j. 55 To 12/2011-428 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 9 T 32/2008-391, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Učinil tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem byly nesprávně a v jeho neprospěch hodnoceny provedené důkazy a takto rozhodnuto v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Stěžovatel tvrdil, že tím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na to se posléze domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jemuž stěžovatel nic konkrétního nevytkl, označený soud odmítl jeho dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu], když k námitkám stěžovatele neshledal ani rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními obecných soudů.
Oproti námitkám uvedeným v ústavní stížnosti Ústavní soud stejně jako Nejvyšší soud nespatřuje v napadených rozhodnutích nalézacího a odvolacího soudu, resp. ve skutkových úvahách v nich obsažených ústavně nepřípustnou, tj. na základě pravidel logiky myslitelný rámec překračující a tudíž neakceptovatelnou nesouladnou relaci mezi hodnocením důkazů a skutkovými závěry obecných soudů. Kontradikci vůči rozhodovací praxi Ústavního soudu rozhodovací důvody dovolacího soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
). Návrh v tomto rozsahu bylo třeba tudíž hodnotit jako zjevně neopodstatněný.
Ve vztahu k návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. února 2011 č. j. 55 To 12/2011-428 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 9 T 32/2008-391 promítá se stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu