Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2105/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2105.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against final Supreme Court judgment due to pending litigation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2105/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed against a Supreme Court judgment. The applicant argued that their rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated, but the Court noted that the underlying civil proceedings were still ongoing. Consequently, the Court ruled that the case was inadmissible because the applicant had not exhausted all available procedural remedies before seeking constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, as the Constitutional Court acts subsidiarily only when no other means of redress remain.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint inadmissibility pending civil proceedings procedural remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 4 Ústavy
Tento princip subsidiarity vyplývá z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2011 o ústavní stížnosti RNDr. R. B., zastoupeného JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Národní 43, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011 č. j. 29 Cdo 2495/2009-201 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného (kasačního) rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení čl. 36 odst. 1 a Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh - z důvodů dále vyložených - nepřípustný.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 372/04

či

IV. ÚS 187/05

, z nichž Ústavní soud i v této věci vychází; obě - stejně jako rozhodnutí dále uvedená - dostupná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Tento princip subsidiarity vyplývá z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Uvedená východiska interpretuje Ústavní soud ve své ustálené judikatuře

(srov. např. kromě citovaných usnesení i nález

sp. zn. IV. ÚS 290/03

, nejnověji usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 38/10

) tak, že ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí kasačnímu přípustná není. Soudní řízení vedené ve stěžovatelově věci dále pokračuje, a i když napadený rozsudek Nejvyššího soudu je z hlediska formálního pravomocný, není jím ještě pravomocně skončeno řízení mezi ním a žalobkyní; z toho plyne, že stěžovatel má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatele - konečné rozhodnutí porušilo jemu ústavně zaručená základní práva, mohl by se stěžovatel domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj